ECLI:CZ:US:2010:2.US.1459.10.1
sp. zn. II. ÚS 1459/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. L. K., zastoupeného Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Hradci Králové, Tř. ČSA 300, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010 čj. 20 Cdo 5185/2009-112, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1a 2, čl. 38 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 89 odst.2 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2008, čj. 21 Co 499/2008-89, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2008, čj. 29 E 273/2006-84 o zamítnutí návrhu stěžovatele, jako povinného, na odklad výkonu rozhodnutí. Shledá-li Ústavní soud, že jsou dány důvody pro zrušení citovaných rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu, stěžovatel navrhuje, aby byla rovněž zrušena a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatel je přesvědčen, že důvody ústavní stížnosti lze vzhledem k dikci ust. §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen zákon o Ústavním soudu), vztáhnout i na výše citované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, neboť i když dovolání nebylo odmítnuto z důvodu závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, v tomto ohledu Nejvyšší soud nepostupoval správně.
Stěžovatel je přesvědčen, že pro odklad výkonu rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky. Výkon rozhodnutí byl nařízen na základě platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny, jež byly potvrzeny jejím rozhodčím orgánem. Tato rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou, kterou opřel mj. i o výsledky šetření Kanceláře Veřejného ochránce práv, jimiž byl zpochybněn výpočet dluhu a penále i podklady pro výpočet dluhu a způsob vyřizování ze strany Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu přezkoumal dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o zamítnutí návrhu stěžovatele na odklad výkonu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí není založena žádným z ustanovení §237 až 239 o.s.ř., upravujících přípustnost dovolání, bylo dovolání stěžovatele odmítnuto. Ústavní soud konstatuje, že uvedenému rozhodnutí, které je souladné se stávající právní úpravou a bylo přiměřeně odůvodněno, není ani z ústavního hlediska co vytknout. Ostatně námitky stěžovatele se omezují pouze na konstatování, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je nesprávné, přičemž nesprávnost závěrů ohledně přípustnosti dovolání stěžovatel dovozuje ze svého přesvědčení, že soud prvého a druhého stupně měl vyhovět jeho návrhu na odklad výkonu rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel, byť nepřímo, navrhuje i zrušení usnesení soudu prvého a druhého stupně o odmítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, Ústavní soud pro úplnost dodává, že ve vztahu k těmto rozhodnutím je třeba považovat ústavní stížnost za návrh podaný po lhůtě. V projednávané věci, kdy dovolání bylo jednoznačně nepřípustné a posouzení jeho přípustnosti nezáviselo na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, nelze dovozovat lhůtu pro podání ústavní stížnosti od rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání.
Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu pouze domáhá přehodnocení závěrů Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání způsobem, který by měl přisvědčit jeho názoru, aniž však Ústavnímu soudu předkládá relevantní ústavněprávní argumentaci. (Rovněž požaduje přehodnocení závěrů soudu prvého a druhého stupně o zamítnutí jeho návrhu, aniž by dodržel lhůtu pro podání ústavní stížnosti). Za těchto okolností se však Ústavní soud, s ohledem na shora uvedené kompetence, návrhem stěžovatele zabývat nemohl.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Nejvyšší soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu