ECLI:CZ:US:2010:2.US.174.10.1
sp. zn. II. ÚS 174/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, se sídlem ul. 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. prosince 2002, č. j. 16 C 2713/2002-6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, neboť jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), a čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatelka tvrdí, že obecný soud se dopustil pochybení, když stěžovatelku řádně nepředvolal k jednání, při němž byl napadený rozsudek vydán. Dále vyslovila přesvědčení, že osobně jí předvolání dodáno nebylo a náhradní doručení považuje za pochybné, a pakliže bylo doručováno opatrovníku, musel jí být ustanoven procesně neregulérně.
2. Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) částku 206 Kč s příslušenstvím, a to z titulu jízdného a přirážky k němu, jelikož cestovala v jím provozovaném veřejném dopravním prostředku a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
5. Ústavní soud si vyžádal spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 2713/2002. Spolu s informacemi, které se podávají z již dříve vyžádaných spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 (sp. zn. 16 C 2794/2002 a sp. zn. 16 C 2587/2002) v souvislosti s řízením o ústavní stížnosti vedeným pod sp. zn. I. ÚS 168/10, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelce opatrovník ustanoven nebyl, neboť obvodní soud neměl o bydlišti stěžovatelky, zejména na základě informací poskytnutých Městskou evidencí obyvatel, Generálním ředitelstvím Vězeňské služby České republiky, pochybnosti; ani Česká pošta nereferovala, že by se stěžovatelka na adrese, kam jí bylo soudem doručováno, nezdržovala. Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatelka, patrně poté, co zjistila, že je proti ní vedeno mj. řízení pod sp. zn. 16 C 2713/2002, podala dne 4. prosince 2009 k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žalobu pro neúčinnost doručení - touto ústavní stížností napadeného - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. prosince 2002, sp. zn. 16 C 2713/2002, a to v souladu s §50d o. s. ř., ve znění novely č. 7/2009 Sb. (srov. č. l. 13 vyžádaného spisu). Její žaloba však byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. ledna 2010, č. j. 16 C 2713/2002-17, zamítnuta s poučením, že se stěžovatelka může proti tomuto usnesení odvolat [k přípustnosti odvolání v tomto případě srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 350 - 356]. Stěžovatelka se však neodvolala a citované usnesení nabylo právní moci dne 30. ledna 2010 (srov. č.l. 17 spisu). Je tedy zjevné, že stěžovatelka v rámci své obrany zvolila určitou procesní taktiku, v rámci níž však ale nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje. V právě projednávané věci pak není podle přesvědčení Ústavního soudu splněno ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) o Ústavním soudu [(k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387)], jakož i existence podstatné újmy, jež by byla stěžovatelce způsobena zásahem do jejích ústavně zaručených práv (viz kupříkladu rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 1295/09, sp. zn. III. ÚS 3021/09 nebo III. ÚS 3119/09).
6. Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 27. července 2010
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj