ECLI:CZ:US:2010:2.US.1944.09.1
sp. zn. II. ÚS 1944/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. S., právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem Dýšinská 476, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009 sp. zn. 25 Co 117/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo vydáno v řízení o rozvod manželství.
Napadeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 7 C 149/2008, kterým bylo rozvedeno manželství stěžovatele a Renaty Skálové.
Stěžovatel nesouhlasí s postupem odvolacího soudu a tvrdí, že pokud odvolací jednání proběhlo bez jeho přítomnosti, nemohl se vyjádřit ke všem důkazům.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu"].
Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
K otázce přípustnosti ústavní stížnosti proti tzv. statusovým rozhodnutím se Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjadřuje tak, že "ačkoliv nepřípustnost ústavní stížnosti v těchto věcech nevyplývá ze zvláštních ustanovení zákona o Ústavním soudu, která upravují nepřípustnost stížnosti z formálního hlediska (§75 zákona o Ústavním soudu), je nutné ji dovodit materiálně z předpisů vyšší právní síly, tj. přímo z ústavního pořádku ČR" (kupř. usnesení sp. zn. IV. ÚS 158/05, I. ÚS 617/04, IV. ÚS 654/06 a další).
Jak uvedl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2002 sp. zn. II. ÚS 465/02 "v daném případě proti sobě stojí ústavní princip právní jistoty jako atribut právního státu a z druhé strany princip individuální spravedlnosti, tj. otázka ochrany základních práv, která mohla být v řízení, jehož výsledkem bylo vydání příslušných rozhodnutí ve věci rozvodu manželství, porušena. Princip právní jistoty se v tomto případě projevuje jako požadavek stability pravomocně konstituovaného osobního statusu fyzické osoby. Přitom jak princip právní jistoty, tak ochrana ústavně zaručených základních práv jsou podstatnými prvky ústavnosti, které je nutné pojímat komplementárně, nikoliv kontradiktorně, přičemž tyto principy nejsou ve vztahu jednou provždy dané hierarchie."
Respektování právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu (čl. 1 Ústavy ČR) musí mít v případě posuzování ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí o rozvodu manželství přednost před principem spravedlivého rozhodování, přičemž eventuální zrušení napadeného rozsudku o rozvodu manželství stěžovatele by ve výsledku představovalo porušení principu právní jistoty a popření základního atributu právního státu, tj. principu právní jistoty (srov. kupříkladu rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 465/02, sp. zn. IV. ÚS 158/05).
Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit a v nyní posuzované věci rozhodnout jinak.
Ústavní soud tudíž i stěžovatelovu ústavní stížnost posoudil - stejně jako ve shora označených věcech - jakožto návrh nepřípustný a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj