ECLI:CZ:US:2010:2.US.2641.10.1
sp. zn. II. ÚS 2641/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem Sloupská 135, 473 01 Nový Bor, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009 sp. zn. 3 T 7/2009 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010 sp. zn. 7 To 103/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. 9. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 9. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze (stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2010 sp. zn. 7 Tdo 809/2010; ze znění petitu, označení účastníků, obsahu a argumentace stěžovatele je však zřejmé, že napadá pouze rozhodnutí městského a vrchního soudu) s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010 sp. zn. 7 To 103/2009 bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009 sp. zn. 3 T 7/2009, kterým byl stěžovatel uznán vinným z přípravy trestného činu vraždy, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a trestu propadnutí věci. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2010 sp. zn. 7 Tdo 809/2010 podle ust. §265i odst. 1 písm. c) jako opožděné odmítnuto.
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která počíná dnem následujícím po dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu začala stěžovateli běžet dne 8. 2. 2010, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno jeho právnímu zástupci (stěžovateli bylo předmětné rozhodnutí doručeno již dne 29. 1. 2010). Ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla podána dne 8. 9. 2010, tedy nepochybně po uplynutí lhůty stanovené k jejímu podání. Tento závěr nemůže nijak zvrátit ani ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (věta za středníkem), které je v případě trestního dovolání neaplikovatelné, neboť v trestním řízení přípustnost dovolání nezávisí na úvaze dovolacího soudu. Text zákona o Ústavním soudu je zcela jasný.
Stěžovatel rozhodnutí dovolacího soudu nenapadá a ani nepředkládá argumenty ve prospěch řádného vyčerpání mimořádného opravného prostředku. Pokud tedy stěžovatel ústavní stížností brojí toliko proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, jedná se o návrh, který je podán opožděně, neboť lhůta k podání takové ústavní stížnosti počala stěžovateli běžet ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (obdobně viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 613/09 ze dne 23. 3. 2009 či usnesení sp. zn. II. ÚS 1667/07 ze dne 7. 8. 2007).
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj