ECLI:CZ:US:2010:2.US.270.10.1
sp. zn. II. ÚS 270/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. P., zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem Advokátní kanceláře Praha 3, Žerotínova 37, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 12. 2002 sp. zn. 40 C 2060/2002, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 11. 2002 sp. zn. 40 C 2060/2002 a návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 12. 2002 sp. zn. 40 C 2060/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odložení vykonatelnosti rovněž v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že dne 21. 1. 2010 převzala usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 8. 2009 č.j. 66 Nc 5979/2009-2, z něhož se dozvěděla, že je proti ní vedena exekuce na vymožení částky 808 Kč a nákladů nalézacího řízení. Exekuce byla nařízena na základě vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 12. 2002 č.j. 40 C 2060/2002. Stěžovatelka přitom až po nahlédnutí do spisu zjistila, že předmětný rozsudek již nabyl právní moci a stal se vykonatelným, ačkoliv jí nikdy nebyl doručen, stejně jako žaloba a předvolání na jednání. Rozsudek byl vydán v řízení, v němž byla stěžovatelka - vzhledem k zjištění, že je "neznámého pobytu" - zastupována opatrovníkem, jímž byla ustanovena justiční čekatelka.
Stěžovatelka zdůrazňuje, že se na adrese svého trvalého pobytu v době doručování předmětného rozhodnutí nezdržovala, proto nemohla jakoukoliv soudní zásilku převzít (stěžovatelka v té době již bydlela na jiné adrese). Namítá, že důvod pro ustanovení opatrovníka nebyl Obvodním soudem pro Prahu 9 pečlivě prokázán, neboť soud si dostatečně neověřil, zda je stěžovatelka skutečně neznámého pobytu. Ve skutečnosti, že ustanovený opatrovník byl činný u Obvodního soudu pro Prahu 9, který ve věci rozhodoval, spatřuje kolizi zájmů, neboť z povahy věci je zřejmé, že nemohl adekvátně hájit její zájmy.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dospěl k závěru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. Novelou občanského soudního řádu.- zákon č. 7/2009 Sb. - byly vytvořeny podmínky pro podání žaloby pro zmatečnost, neboť podle ust. §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. účastník řízení může žalobu podat, pokud mu byl ustanoven opatrovník z důvodu jeho neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle §234 odst. 5 o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Přijetím uvedeného zákona se stala nepoužitelnou judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatelka v ústavní stížnosti obecně odvolávala, a z níž vyplývalo, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí ve věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům.
Tím, že žaloba pro zmatečnost v projednávané věci podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatelka dosud ve smyslu ust.§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. (Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení - §72 odst. 3 citovaného zákona).
S ohledem na uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný. Vzhledem k odmítnutí návrhu se Ústavní soud návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nemohl zabývat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj