ECLI:CZ:US:2010:2.US.302.10.1
sp. zn. II. ÚS 302/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. února 2010 v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem, se sídlem Přemysla Otakara II. 32, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008 č. j. 4 Cad 50/2007-76 a výroku I. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009 č. j. 4 Ads 173/2008-144, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 1. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi byla porušena stěžovatelova základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2 a 3, v čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008 č. j. 4 Cad 50/2007-76 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou napadl rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. 4. 2007 č. j. 2006/80376-442, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Jihlavě ze dne 27. 9. 2006 č. j. JIB-475/2006-0, jímž správní orgán vyřadil stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání. O opravném prostředku stěžovatele rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 10. 2009 č. j. 4 Ads 173/2008-144 tak, že kasační stížnost stěžovatele podle ust. §110 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodnou zamítl.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Je pouze oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí, resp. zda nebyly porušeny základní práva a svobody stěžovatele.
Ústavní soud konstatuje, že zejména napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno a vypořádalo se se všemi výhradami stěžovatelem předestřenými (které jsou zcela totožné jako v jím podané ústavní stížnosti), když ústavně konformním způsobem interpretuje a aplikuje příslušná ustanovení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a to v procesním rámci stanoveném soudním řádem správním. Ústavní soud nevidí důvod ani prostor pro stěžovatelem navrhovaný kasační zásah v situaci, kdy stěžovatel ve svém podání opakuje to, na co kvalifikovaně a ústavně konformně odpověděl obecný soud.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2010
Jiří Nykodým
předseda senátu