ECLI:CZ:US:2010:2.US.3148.09.1
sp. zn. II. ÚS 3148/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti D. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009 ve věci sp. zn. 7 Cmo 564/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel petitem svého podání, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 9. 12. 2009, žádal zrušení shora označeného usnesení vrchního soudu.
Podání nicméně nesplňovalo formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), neboť stěžovatel nebyl v prvé řadě zastoupen advokátem. Proto byl stěžovatel přípisem ze dne 15. 12. 2009 vyzván k odstranění vad podání. Zejména byl poučen, že musí být jako účastník v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. V této souvislosti byl rovněž upozorněn na následky, spojené s marným uplynutím lhůty určené pro odstranění vytknutých vad. K odstranění vad podání byla stěžovateli stanovena lhůta 30 dnů, jež počala běžet dne 21. 12. 2009.
Přípisem ze dne 29. 1. 2010 – tedy více než týden po uplynutí mu stanovené lhůty – požádal stěžovatel Ústavní soud, aby mu byla lhůta k odstranění vad podání prodloužena do 24. 2. 2010.
Ve vztahu ke stěžovatelově žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání Ústavní soud podotýká, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt pro odstranění vad návrhu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009 ve věci sp. zn. I. ÚS 243/09). V dané věci považoval Ústavní soud lhůtu poskytnutou stěžovateli k odstranění vad za dostatečnou, navíc nemohl ztrácet ze zřetele i skutečnost, že stěžovatel o její (další) prodloužení požádal až delší dobu po vypršení předchozí soudcovské třicetidenní lhůty. Faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel v poskytnuté lhůtě k odstranění vad svého podání vytýkané vady neodstranil, Ústavní soud jeho návrh dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Pouze na okraj je potom možno poznamenat, že – brojil-li stěžovatel svým podáním toliko proti napadenému usnesení doručenému jeho právnímu zástupci dne 6. 8. 2009 – musela by být jeho ústavní stížnost odmítnuta jako opožděná dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť lhůta k jejímu podání zjevně uplynula před datem podání této ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj