ECLI:CZ:US:2010:2.US.472.10.1
sp. zn. II. ÚS 472/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 730/59, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009 sp. zn. 6 Tdo 733/2009, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 9 To 127/2008 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 46 T 7/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, osobně doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2010, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svých ústavních práv zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 7/2006 Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným (v bodě 14) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. O odvolání stěžovatele rozhodl vrchní soud dalším napadeným rozhodnutím, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud posledně napadeným rozhodnutím odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno stěžovateli dne 3. 12. 2009 a jeho obhájci dne 23. 11. 2009 (viz doručenky na č.l. 3254 p.v. spisového materiálu).
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu, je povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nemůže Ústavní soud prominout.
Posledním rozhodnutím ve věci je ústavní stížností napadené usnesení dovolacího soudu, které bylo doručeno stěžovateli dne 3. 12. 2009 a jeho obhájci dne 23. 11. 2009. 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak stěžovateli počala běžet dnem 4. 12. 2009. Pokud byla ústavní stížnost podána až dne 17. 2. 2010, stalo se tak zjevně po uplynutí stanovené lhůty.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2010
Stanislav Balík
soudce zpravodaj