ECLI:CZ:US:2010:2.US.66.10.1
sp. zn. II. ÚS 66/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele Ing. V. M., zastoupeného Mgr. Petrem Hulánem, advokátem se sídlem Na Šťáhlavce 16, Praha 6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2009 č. j. 6 Ads 140/2009-36 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009 č. j. 1 Cad 10/2009-6 a o návrhu na zrušení nařízení vlády č. 363/2008 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2009, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2010, která splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů pro údajný zásah do stěžovatelových práv zajištěných čl. 30 a 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále navrhoval zrušení nařízení vlády č. 363/2008 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2009 (dále jen "nařízení č. 363/2008 Sb.) pro jeho diskriminační povahu a rozpor s právem na důstojný život i hodnotami demokratické společnosti dle čl. 1 a 2 Listiny.
Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze, který svým rozhodnutím odmítl žalobu stěžovatele, jíž se před soudy domáhal přezkoumání oznámení žalované České správy sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, Praha 5 (dále jen "žalovaná"), ze dne 22. 12. 2008 č. 460 523 002 o úpravě vypláceného důchodu od ledna 2009 stanovené dle nařízení č. 363/2008 Sb. tak, že starobní důchod v procentní výměře bude navýšen o 4,4 % na částku 1 751,-Kč měsíčně a základní výměra zůstane v dosavadní výši, tedy 2 170,- Kč měsíčně. Dle názoru městského soudu oznámení mělo toliko informační charakter, žádná dávka důchodového pojištění jím nebyla přiznána ani měněna; k úpravě důchodu by došlo i v případě, že by oznámení nebylo stěžovateli zasláno. S názorem, že oznámení o výplatě důchodu není samo o sobě přezkoumatelné ve správním soudnictví, se ztotožnil i Nejvyšší správní soud a dodal, že i kdyby snad bylo lze hypoteticky uvažovat o tom, že by snad oznámení o výši dávky mohlo být v materiálním smyslu považováno za jakési deklaratorní rozhodnutí, žaloba proti němu by byla stejně nepřípustná, a to pro nevyčerpání řádných opravných prostředků, neboť námitkový mechanismus zakotvený v §88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, by v takovém případě zjevně plnil úlohu řádného opravného prostředku.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud dále uvádí, že není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález, sp. zn. III. ÚS 321/03).
Provedenou lustrací a následnou komparací návrhů stěžovatele podaných u Ústavního soudu bylo zjištěno, že Ústavní soud se obsahově i právně shodnou problematikou (avšak za aplikace nařízení vlády č. 256/2007, o zvýšení důchodů v roce 2008) téhož stěžovatele se stejným okruhem účastníků již zabýval, a to ve svém usnesení ze dne 8. 10. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2398/09, kdy rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Uvedené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatele řádně doručeno dne 29. 10. 2009 a je také dostupné v databázi rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz. Závěry učiněné v uvedeném usnesení jsou plně použitelné i na projednávanou věc. Ústavní soud nemá důvod se od nich odchylovat a pro stručnost na ně v projednávané věci plně odkazuje.
V daném případě se stěžovateli z výše uvedených důvodů nepodařilo před Ústavním soudem prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Pouhá skutečnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu