ECLI:CZ:US:2010:2.US.789.09.1
sp. zn. II. ÚS 789/09
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 11. února 2010 sp. zn. II. ÚS 789/09 ve věci ústavní stížnosti R. M. proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 3. 2006 sp. zn. 11 C 127/2005, kterým bylo rozhodnuto, že je stěžovatel povinen zaplatit 42 725 Kč s příslušenstvím, přičemž tento rozsudek byl doručen pouze opatrovnici (zaměstnankyni tohoto soudu), jež byla stěžovateli soudem ustanovena z důvodu neznámého pobytu.
Výrok
Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 3. 2006 sp. zn. 11 C 127/2005 se ruší.
Odůvodnění:
Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 5. 2. 2009 se dozvěděl od svého zaměstnavatele o nařízení exekuce srážkou ze mzdy k vymožení pohledávky oprávněné GE Money Multiservis, a. s. Exekuce byla nařízena exekučním příkazem ze dne 2. 2. 2009 č. j. 103 Ex 02593/07-10 na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 3. 2006 č. j. 11 C 127/2005-46, podle něhož má stěžovatel zaplatit firmě GE Money Multiservis, a. s., částku 42 725 Kč s 0,1% úrokem za každý den prodlení od 26. 6. 2004 do zaplacení a nahradit náklady řízení.
Proti usnesení o nařízení exekuce podal stěžovatel odvolání a namítal, že rozsudek nemůže být v právní moci, protože mu nebyl doručen a případné náhradní doručení nemůže být účinné, neboť od roku 1998 se nezdržuje v místě trvalého bydliště v J., kde dříve bydlel u rodičů. Nahlédnutím do spisu stěžovatel zjistil, že shora uvedený rozsudek je opatřen doložkou právní moci a byl doručen ustanovené opatrovnici, pracovnici Okresního soudu v Kroměříži (usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 4. 2005 č. j. 61 Ro 235/2004-26). Usnesení o ustanovení opatrovníka bylo odůvodněno tím, že se soudu nepodařilo zjistit místo pobytu stěžovatele.
Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je zásadně nevhodné ustanovit opatrovníkem účastníka řízení neznámého pobytu zaměstnance soudu, tj. osobu podřízenou orgánu veřejné moci, který vede řízení. Stěžovatel namítá, že v řízení před okresním soudem neměl možnost účinně hájit svoje práva, ustanovená opatrovnice svoji povinnost neplnila a její ustanovení je porušením ústavního pořádku České republiky. Navzdory známé a konstantní judikatuře Ústavního soudu se opatrovnice proti svému ustanovení neodvolala a funkci opatrovníka řádně nevykonávala.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Kroměříži jako účastníka řízení a GE Money Multiservis, a. s., jako vedlejšího účastníka řízení. Okresní soud prostřednictvím předsedkyně senátu Ústavnímu soudu sdělil, že se šetřením soudu nepodařilo zjistit adresu pobytu stěžovatele, a proto mu byl ustanoven opatrovník. Podle názoru soudu bylo ustanovení opatrovníka po právu, neboť žalobce neznal jinou adresu jeho pobytu a adresa v žalobě vycházela ze smlouvy o úvěru. Pakliže stěžovatel neuvedl správné údaje ve smlouvě o úvěru, porušil tak smluvní podmínky, neboť následně nesdělil změnu své adresy žalobci. GE Money Multiservis, a. s., se k výzvě Ústavního soudu k ústavní stížnosti nevyjádřila.
Podle §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Stěžovatel, jakož i Okresní soud v Kroměříži s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasili, proto rozhodoval Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud především považuje za nutné připomenout své závěry vyslovené v dřívějších nálezech [srov. např. sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157), sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), sp. zn. I. ÚS 3269/07 ze dne 1. 12. 2008 (N 208/51 SbNU 593), sp. zn. I. ÚS 2369/07 ze dne 27. 11. 2008 (N 206/51 SbNU 573), sp. zn. II. ÚS 843/08 ze dne 7. 1. 2009 (N 3/52 SbNU 19), sp. zn. IV. ÚS 2380/08 ze dne 16. 12. 2008 (N 223/51 SbNU 793), dostupné na http://nalus.usoud.cz], v nichž Ústavní soud opětovně zdůraznil, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv.
Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena k usnadnění činnosti soudu tím, že má kam odesílat písemnosti, ale proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce.
Ústavní soud konstatuje, že z dostupného spisového materiálu není zcela zřejmé, že by soud prvního stupně splnil zákonnou vyhledávací povinnost dostatečně a že by ustanovení opatrovníka předcházelo potřebné šetření o faktickém pobytu stěžovatele jako žalovaného, a byly tedy dány předpoklady pro zvolený postup v řízení. Dle sdělení stěžovatele se od roku 1998 nezdržuje na adrese trvalého bydliště v J., kde dříve bydlel u rodičů. Soud si vyžádal výpis z evidence obyvatel a doručoval stěžovateli na tam uvedenou adresu. Dle sdělení policie se stěžovatel v místě trvalého bydliště nezdržoval a nebyla zjištěna jeho současná adresa. Jestliže však stěžovatel uvedl, že na této adrese bydlel u rodičů, ze spisu není zřejmé, zda bylo zjišťováno, jestli oni na uvedené adrese dále bydlí, a zda tedy nemohli být požádáni o součinnost.
Ke zvolené osobě opatrovníka Ústavní soud konstatuje, že ze spisu ani nevyplývá, že by okresní soud učinil pokus zajistit stěžovateli opatrovníka z osob blízkých, tedy těch, které by měly zájem na hájení jeho práv. V souzené věci byla opatrovníkem stěžovatele soudem ustanovena pracovnice téhož soudu, který ve věci rozhodoval. Takto ustanovený opatrovník však nebyl schopen hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje, vzhledem ke svému pracovnímu zařazení. Nelze totiž očekávat, že pracovník soudu - zaměstnanec - jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Naopak je v takovém případě velmi pravděpodobný konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka na co nejrychlejším skončení věci a zájmem opatrovníkem zastoupeného účastníka řízení na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. V dané věci se opatrovník na výzvu soudu ze dne 3. 1. 2006 k žalobě nevyjádřil, z jednání nařízeného na den 7. 3. 2006 se omluvil pro zaneprázdněnost a proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal opravný prostředek.
Při ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (§22 odst. 2 občanského zákoníku). Z těchto důvodů je třeba vhodnou osobu hledat především v okruhu osob blízkých, případně jiných osob, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy zastoupeného. Pokud byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník zaměstnankyně téhož soudu, pak tento postup nelze shledat ústavně konformním a je nutno jej pokládat za postup porušující článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny. Ustanovení opatrovníka se v posuzovaném případě jeví Ústavnímu soudu jako úkon zcela formální, čemuž odpovídá i skutečnost, že opatrovnice (zaměstnankyně soudu) se jednak nezúčastnila jednání, jednak ani nepodala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Soud, který opatrovníka ustanovil, tedy nedostál všem povinnostem, které při jeho ustanovení měl. Ustanovit účastníkovi neznámého pobytu procesního opatrovníka je zákonem umožněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud opatrovníka, jako zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá rovněž za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.
Jakkoliv si Ústavní soud uvědomuje možnou obtížnost a problematičnost řešení obdobných situací, nelze obecný soud vyvázat z ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům účastníků řízení. Obecné soudy totiž mají možnost ustanovit jako opatrovníka nepřítomným účastníkům řízení vedle osob příbuzných a známých i advokáty, notáře či samosprávné celky, jako osoby zcela nezávislé jak na ostatních účastnících řízení, tak na soudu samotném. Tím, že Okresní soud v Kroměříži stěžovateli jako opatrovníka ustanovil svou zaměstnankyni, která z povahy věci nemohla účinně hájit jeho práva (což ostatně ani nečinila), znemožnil stěžovateli účast na řízení a možnost domoci se v něm svých práv.
Doručení rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 3. 2006 sp. zn. 11 C 127/2005 ustanovené opatrovnici tak nelze považovat za doručení řádné. Uvedeným postupem soudu byl porušen článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny.
Pouze pro úplnost zbývá doplnit, že podstatou sporu samotného se Ústavní soud nezabýval, neboť mu to nepřísluší. Posouzení těchto otázek spadá podle článku 90 věty prvé Ústavy do výlučné pravomoci obecného soudu, na kterém tedy bude, aby znovu za dodržení veškerých ústavně zaručených základních práv a svobod účastníků řízení věc posoudil a rozhodl, a to i s ohledem na stěžovatelovu námitku, že žádnou smlouvu o úvěru on sám nepodepsal.
Na základě shora uvedeného Ústavní soud ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadený rozsudek zrušil.
Nad rámec podané ústavní stížnosti Ústavní soud dodává:
V usnesení sp. zn. IV. ÚS 876/09 ze dne 5. 8. 2009 (jakož i v usneseních dalších - sp. zn. IV. ÚS 2453/09 ze dne 1. 10. 2009; ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.
Podle §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost totiž může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu anebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení §229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Aniž by Ústavní soud jakkoli měnil právní názor vyjádřený v uvedených usneseních, v tomto konkrétním případě je nucen setrvat na dřívější judikatuře, vydané v době před novelizací, neboť ústavní stížnost byla podána před účinností zákona č. 7/2009 Sb. a k posouzení rozhodované věci bylo přistoupeno až po uplynutí lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost, vytvořené přechodným ustanovením čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb.