ECLI:CZ:US:2010:2.US.886.10.2
sp. zn. II. ÚS 886/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Radmilou Kovařčíkovou, advokátkou Advokátní kanceláře Škroupova 1114/4/, Ostrava-Moravská Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009 sp. zn. 5 C 87/2007-146, usnesení tohoto soudu ze dne 26. 1. 2009 sp. zn. 5 C 87/2007-144, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. 17 Co 183/2009-198 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 123/2010-271, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o žalobě, jíž se jako správkyně dědictví po svém zemřelém synovi domáhala zaplacení částky ve výši 41 749 Kč s příslušenstvím, představující zálohu na výrobu kuchyňské linky, kterou měl syn stěžovatelky zaplatit žalovanému. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s provedeným dokazováním, zejména s tím, že nebyl proveden jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k ověření podpisu žalovaného na listině, jež měla osvědčit převzetí zálohy.
Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009 sp. zn. 5 C 87/2007-146, kterým byla zamítnuta její žaloba, jíž se domáhala zaplacení shora uvedené částky. Stěžovatelka tedy napadá pouze prvostupňové rozhodnutí a ve vztahu k tomuto rozhodnutí je nutné považovat ústavní stížnost za nepřípustnou.
V textu ústavní stížnosti stěžovatelka sice zmiňuje, že rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 17 Co 105/2009-199, zrušení tohoto rozhodnutí se však nedomáhá ani v původním, jí samotnou zpracovaném podání, ani v ústavní stížnosti vypracované na základě výzvy k odstranění vad právní zástupkyní. Návrh na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu tedy není uveden v petitu návrhu a kopie tohoto rozhodnutí nebyla přiložena k ústavní stížnosti.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) je totiž ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
V této souvislosti Ústavní soud uvádí, že pokud je přípustný opravný prostředek řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností i na jeho základě vydané rozhodnutí, neboť k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže tedy stěžovatel nenapadne rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva, ale pouze rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat meritorně. Pokud by tak totiž učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušil, zůstalo by nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku nedotčeno, což by zjevně vyvolalo stav právní nejistoty.
Pro úplnost však Ústavní soud konstatuje, že i kdyby stěžovatelka rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. 17 Co 105/2009-199 ústavní stížností napadla, jednalo by se o návrh podaný po lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatelka se dále domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009 sp. zn. 5 C 87/2007-144, kterým bylo rozhodnuto o tom, že "dokazování znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví prováděno nebude", a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. 17 Co 183/2009-198, kterým bylo odmítnuto odvolání proti uvedenému usnesení, neboť proti rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, není odvolání přípustné. Stěžovatelka požaduje rovněž zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 123/2010-271, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu je nutné považovat ústavní stížnost za podanou po lhůtě, neboť lhůtu pro podání ústavní stížnosti lze odvíjet od rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání), jen pokud by odmítnutí dovolání pro nepřípustnost záviselo na uvážení důvodů rozhodujícího orgánu (§237 odst. 3 o.s.ř.). O takový případ se v projednávané věci, kdy dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo rozhodováno o věci samé, jednoznačně nejednalo.
Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 123/2010-271 se jedná o ústavní stížnost neopodstatněnou, neboť Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu přezkoumal přípustnost dovolání proti usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že vytýkané nedostatky týkající se neprovedení dokazování, včetně usnesení okresního soudu, kterým byl zamítnut důkazní návrh stěžovatelky, bylo možné přezkoumat v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí ve věci samé, tj. proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1 .2009 sp. zn. 5 C 87/2007-146, a to eventuálně i cestou ústavní stížnosti. Ústavní stížnost proti poslednímu procesnímu prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, však ve lhůtě, resp. vůbec, podána nebyla.
Z výše uvedených důvodů byl návrh stěžovatelky, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, jako návrh nepřípustný a jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu