ECLI:CZ:US:2010:2.US.955.10.1
sp. zn. II. ÚS 955/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. V., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v Novém Boru, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové č. j. 2 KZV 7/2010-427 ze dne 19. března 2010, a usnesení policejního orgánu č. j. KRPE-22-71/TČ-2010-170080 ze dne 15. února 2010, za účasti 1) Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a 2) Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 31. března 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž bylo proti ní usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro pokračující trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 a 4 písm. a) a b) trestního zákona, dílem ve stádiu pokusu, a usnesením státního zástupce byla jako nedůvodná zamítnuta její stížnost. Stěžovatelka má zato, že došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rozebírá situace, které jsou popsány jako vytýkané skutky s tím, že se žádného takového jednání nedopustila. Policejnímu orgánu vytýká, že se nezabýval ani jí uváděnými skutečnostmi, ani trestním oznámením, které podala proti T. P. Popisu skutku vytýká absenci údaje o tom, jak měla vědět, že je toliko nastrčená osoba, a jak se konkrétně podílela na činnosti organizované skupiny. Dále vytýká absenci popisu úmyslu či pohnutky. Žádná škoda přitom nevznikla, protože získaný úvěr je řádně splácen. K argumentu státního zástupce, že je subjektivní stránka dána tím, že v době jednání o úvěru nejednala s majitelem nemovitosti, na jejíž koupi měl být úvěr použit a v němž nyní s rodinou bydlí, poukazuje na to, že v celé věci za ni jednala realitní kancelář. Zdůrazňuje tedy, že v popisu skutku chybí subjektivní stránka.
3. Ústavní soud již mnohokrát ve své rozhodovací činnosti uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.
4. Ústavní soud připomíná, že se necítil být oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení. Pouze za situace, pokud by bylo obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména se vzetím do vazby), pak by po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. Tento přístup byl korigován nálezem sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471) ve zcela mimořádnou situaci zjevné libovůle v rozhodování státního zástupce. Takovouto mimořádnou situaci však Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
5. Na rozdíl od stěžovatelky je Ústavní soud toho názoru, že vymezení vytýkaného skutku je v usnesení policejního orgánu vymezeno co do zákonných kritérií dostatečně. To platí i pro stěžovatelkou zdůrazňovanou subjektivní stránku. V obou vytýkaných skutcích je totiž dostatečně určitě popsáno, že se stěžovatelka obou úvěrových obchodů zúčastnila ve vztahu k bance jako žadatelka, bez toho, že by měla zájem předmětné nemovitosti koupit a úvěr splácet s vědomím, že v žádosti bance budou uvedeny nepravdivé údaje, získané peníze budou dalšími osobami použity k jiným účelům, a za tuto svou roli dostane provizi. Je rovněž zřejmé, že k tomu došlo i v případě, kdy nakonec úvěr poskytnut byl a nemovitost byla stěžovatelkou zakoupena, ovšem za podstatně nižší cenu než byl poskytnutý úvěr, který je nyní splácen nikoliv stěžovatelkou, nýbrž L. M. Z toho je zcela zřejmé, že co do základní skutkové podstaty je dostatečně popsán přímý úmysl stěžovatelky. Nic na tom nemění, že stěžovatelka patrně nepochopila, že jí není vytýkáno, že by se na trestné činnosti podílela i jinak, tedy např. obstaráváním nepravdivých podkladů. Lze tedy považovat za ústavně souladné, když státní zástupce shora uvedené skutečnosti obsažené v usnesení policejního orgánu k jejím námitkám připomněl (str. 5 usnesení). Opakování těchto námitek v ústavní stížnosti přitom není způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481).
6. V otázce výše způsobené škody je třeba zdůraznit, že trestní stíhání je vedeno pro skutek a nikoliv (primárně) pro jeho právní kvalifikaci. K tomu je dále třeba opětovně připomenout, že důvodnost trestního stíhání je předmětem celého řízení, které se usnesením o zahájení trestního stíhání teprve počíná. To znamená, že je nutné vytýkaný skutek vymezit tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a z ústavněprávního hlediska pro účely zahájení trestního stíhání rovněž tak, aby odpovídal základní skutkové podstatě vytýkaného činu. Nicméně jeho precizace, např. co do kvalifikované skutkové podstaty a následku, může a má mít své místo až v průběhu trestního stíhání.
7. Ústavní soud tedy neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu