ECLI:CZ:US:2010:3.US.1349.10.1
sp. zn. III. ÚS 1349/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti BAIT-VA GAN, s. r. o., IČ: 26749441, zastoupené Mgr. Vladislavou Kučerovou, advokátkou se sídlem Týnská 12, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2010 č. j. 29 Co 45/2010-34, a proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 22. října 2009 č. j. 8 C 554/2009-12, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené dne 10. 5. 2010, napadá stěžovatelka obě výše označená usnesení, a tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv a svobod, a to do práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva vlastnického ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny.
S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ve věcech sp. zn. II. ÚS 221/98, IV. ÚS 189/01, I. ÚS 672/03) stěžovatelka tvrdí, že Okresní soud Praha - východ nesplnil svoji zákonnou povinnost, pokud nařídil předběžné opatření, aniž by své rozhodnutí opřel o zákonná ustanovení, která byla v řízení použita a splnil náležitosti uvedené v ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud se podle názoru stěžovatelky ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal s jejími námitkami, které se týkaly zjištění existence předpokladů pro nařízení předběžného opatření, což prý vede k závěru, že obě ústavní stížností napadená usnesení nesplňují zákonné předpoklady pro jejich vydání, postrádají řádné odůvodnění a jsou tedy i nepřezkoumatelná.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 22. 10. 2009 č. j. 8 C 554/2009-12 v právní věci žalobce J. S. proti stěžovatelce (dříve žalované) vyhověl návrhu na vydání předběžného opatření a uložil stěžovatelce povinnost "až do doby zániku předběžného opatření složit do úschovy zdejšího soudu částku ve výši 189 321,- Kč".
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka napadla usnesení soudu prvního stupně odvoláním a současně požádala o "odklad vykonatelnosti předběžného opatření". Ve vztahu k posledně uvedenému návrhu stěžovatelky odvolací soud poukázal na ustanovení §§76, 76d o. s. ř. s tím, že předmětné usnesení se stalo vykonatelným jeho doručením dne 9. 11. 2009; ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně také v tom, že odklad vykonatelného předběžného opatření není ze zákona možný.
III.
Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze v případě, že pravomocným rozhodnutím těchto orgánů byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníků řízení.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a protože mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
V souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") i se svou konstantní judikaturou konstatuje, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skočených, u nichž nelze případnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především využitím procesních prostředků daných právním systémem České republiky.
Výše uvedený předpoklad přezkumu Ústavním soudem je podstatný se zřetelem k tomu, že Ústavní soud v občanskoprávním řízení (i když nejen v něm) posuzuje soulad řízení a rozhodování se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") teprve poté, co bylo řízení jako celek skončeno. Pouze výjimečně Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů, která pravomocnému rozhodnutí ve věci samé předcházejí; označený postup je však možný pouze za situace, že vydáním takového rozhodnutí (případně části řízení tomuto rozhodnutí předcházející) bylo zásadním způsobem s neodčinitelnými důsledky zasaženo do některého základního práva či svobody.
Pod zorným úhlem výše uvedeného názoru jsou rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podrobována přezkumu ze strany Ústavního soudu jen s určitým omezením a při vědomí toho, že jde o rozhodnutí, která do práv a povinností zasahují nikoli konečným způsobem. Podstatou naznačeného přezkumu může být jen posouzení ústavnosti těchto rozhodnutí, nikoli však již posouzení podmínek pro jejich nařízení; to je zásadně věcí obecných soudů. Je třeba zdůraznit, že předběžná opatření jsou rozhodnutími, které mají jen dočasný dosah, přičemž řízení, které následuje, umožňuje, aby ochrana práv účastníka řízení byla konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta (a to bez zásahu Ústavního soudu).
Podle ustanovení §75c odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") nařídí předseda senátu předběžné opatření (...) "je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením". V tomto případě (jako ostatně i v usnesení ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 3061/07 nebo v usnesení ze dne 20. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 36/07, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz) se Ústavní soud omezil pouze na zjištění, zda nařízené předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole rozhodujícího soudu. Žádné porušení těchto podmínek však Ústavní soud nezjistil.
Jak vyplývá ze soudní praxí ustáleného názoru, obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí je dána obvykle tehdy, pokud se žalovaný nevyjasněným způsobem (resp. náhlým či zásadním způsobem) zbavuje svého majetku, případně přistupuje (opět za nevyjasněných či nedůvěryhodných okolností) ke snižování svého základního kapitálu a v takovém postupu žalovaného lze shledat ohrožení případného výkonu soudního rozhodnutí.
V projednávané věci stěžovatelka sama uvedla, že žalobce J. S. odůvodnil svůj návrh na nařízení předběžného opatření skutečností, že reálné chování jednatele společnosti, který je izraelským občanem a převedl svůj podíl ve výši 100% ve společnosti stěžovatelky na kyperskou společnost, nasvědčuje podle jeho názoru tomu, že se stěžovatelka bude vyhýbat plnění svých povinností vůči případným věřitelům v souvislosti s jejím podnikáním v oblasti "developmentu rezidenčních projektů" (podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložka 91331 je zapsaným předmětem podnikání stěžovatelky pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb). Pokud se soud prvního stupně (a následně i soud odvolací) tímto prokazatelným chováním stěžovatelky zabýval a zjistil, že obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí má svůj reálný základ (viz obdobně např. usnesení ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 473/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz), nelze v jejich rozhodnutích (za splnění vytčených kritérií) spatřovat protiústavnost.
Není možné rovněž souhlasit s názorem stěžovatelky o založení nerovnosti mezi subjekty hospodářské soutěže, k níž mělo údajně dojít napadenými usneseními, neboť jednak výše částky, kterou bylo uloženo stěžovatelce složit do úschovy soudu, je zcela přiměřená žalované výši škody a případných soudních nákladů, přičemž tato povinnost nemůže zásadně ohrozit podnikatelské aktivity stěžovatelky. Dále je třeba zdůraznit, že i v projednávané věci bez výjimky platí již dříve vyslovený právní názor Ústavního soudu, "že ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, ... nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany" (viz např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 221/98, sp. zn. IV. ÚS 189/01, sp. zn. III. ÚS 3284/07, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Protože podkladem pro prokázání potřeby nařízení předběžného opatření nejsou výsledky dokazování, ale v dané věci prokázání obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, které je povinností žalobce (přičemž u skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti postačilo jejich osvědčení), nelze v krátkosti či kusosti odůvodnění napadených usnesení (ve smyslu ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř.) shledat tvrzenou protiústavnost.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu