ECLI:CZ:US:2010:3.US.1460.10.1
sp. zn. III. ÚS 1460/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. N. T., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 3. 2010 č. j. 9 C 32/2010-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, vydaného v řízení o propuštění cizince ze zajištění, a tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva dle čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Břeclavi napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na propuštění ze zajištění na svobodu ze Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro trvání zajištění stěžovatele stanovené zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v platném znění. Dne 27. 10. 2009 nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení povolení stěžovatele k trvalému pobytu a byla mu stanovena 30denní lhůta k vycestování z území České republiky.
Stěžovatel byl dne 13. 1. 2010 zajištěn orgánem Policie ČR za účelem ukončení jeho pobytu na území České republiky, neboť dosud dále pobýval na území České republiky bez víza či platného povolení k pobytu, ačkoli k tomu nebyl oprávněn. Soud se ztotožnil s rozhodnutím Policie ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Brno, ze dne 13. 1. 2010, podle kterého uvedené důvody zakládají důvod pro zahájení řízení pro předání podle dohody mezi vládou ČR a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů obou států. Návrh stěžovatele na propuštění ze zajištění zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel byl zajištěn v souladu s právními předpisy České republiky a nenastaly zatím okolnosti, které by měly vést k jeho propuštění na svobodu.
Stěžovatel nesouhlasí s uvedeným rozhodnutím okresního soudu a Ústavnímu soudu předkládá vlastní názory na aplikaci příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců na svůj případ. Namítá, že soud odmítl provést jím navrhované důkazy, směřující k prokázání skutečnosti, že na území České republiky pobýval oprávněně. Tvrdí, že je biologickým otcem nezletilého občana České republiky a z tohoto důvodu je na něj ve smyslu §15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců nutné hledět jako na rodinného příslušníka - občana Evropské unie. V důsledku této skutečnosti je stěžovatel po dobu 3 měsíců oprávněn pobývat na území České republiky bez víza.
Po přezkoumání ústavní stížnosti, kopie přiloženého rozhodnutí okresního soudu a dalších listin Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti, který není součástí obecné soustavy soudů. Není tedy další "vyšší" instancí v systému obecných soudů, která by přezkoumávala správnost aplikace zákonů a jiných právních předpisů obecnými soudy. Tuto roli plní soustava obecných soudů. Kompetence Ústavního soudu je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Ústavní soud zjistil, že okresní soud i příslušné správní orgány se podrobně zabývaly námitkami stěžovatele, uplatněnými opět v ústavní stížnosti. Z vyjádření Služby cizinecké policie ze dne 15. 2. 2010, které si vyžádal Okresní soud v Břeclavi, vyplývá, že tento orgán se dostatečně vypořádal s tvrzením stěžovatele ohledně jeho nezletilého syna. Ve vyjádření je podrobně popsána pestrá historie pobytu stěžovatele na území České republiky, z níž vyplývá, že tvrzení o jeho vztahu k nezletilému synovi je jednou z řady příležitostí, které stěžovatel využil za účelem legalizace svého pobytu na našem území.
Okresní soud v Břeclavi, s odkazem na uvedené vyjádření, dostatečně objasnil svůj právní závěr. Srozumitelně odůvodnil aplikaci příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců. Ústavní soud v postupu obecného soudu neshledal ústavněprávní relevanci, která by byla způsobilá odůvodnit zásah Ústavního soudu.
Další námitky stěžovatele, obsažené v ústavní stížnosti, jsou opakováním námitek, které již uplatnil v řízení před soudem a správními orgány a s nimiž se, jak je výše uvedeno, tyto orgány dostatečným způsobem vypořádaly. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud neshledal žádný důvod ke svému kasačnímu zásahu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu