ECLI:CZ:US:2010:3.US.1582.10.1
sp. zn. III. ÚS 1582/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. Z., Ph.D., a 2) MUDr. M. Z., zastoupených JUDr. Ivem Pavlů, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 11, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2010 č. j. 25 Cdo 1372/2009-247, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008 č. j. 44 Co 225/2005-227 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. dubna 2005 č. j. 6 C 421/2002-117, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že obecné soudy neprovedly celou řadu důkazů, jimiž stěžovatelé usilovali o prokázání svých tvrzení, a ostatní důkazy nesprávně hodnotily, což vyústilo v jejich neprospěch vydaná rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008 č. j. 44 Co 225/2005-227 s tím, že pouze tehdy, když námitky připínající se k dokazování lze současně kvalifikovat jako procesní otázky zásadního právního významu, nic nebrání jejich podřazení pod dovolací důvod zakotvený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve vztahu k úvahám o přípustnosti dovolání plynoucí z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dle §237 odst. 1 písm. a), písm. b) o. s. ř. nesvědčil].
Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelů evidentně nebylo na základě předložených skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno posoudit jako (ne)přípustné (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatelé ani nezaložili, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních, byť i případně v rovině procesní [§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.]; což shodně dokládá v tomto směru i judikatura Ústavního soudu (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 182/05, I. ÚS 2030/07, I. ÚS 2884/08, I. ÚS 1452/09, IV. ÚS 2117/09). Poněkud jinak vyjádřeno, nelze zde efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní (takto procesní) otázky zásadního významu. Stěžovatelé konečně konkrétní námitky proti uvedenému postupu Nejvyššího soudu v tomto ohledu v ústavní stížnosti ani nevznášejí.
V uvedeném rozsahu bylo tudíž nutno posoudit jejich návrh jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohli posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít.
Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008 č. j. 44 Co 225/2005-227 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. dubna 2005 č. j. 6 C 421/2002-117 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovateli podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu