ECLI:CZ:US:2010:3.US.1708.10.1
sp. zn. III. ÚS 1708/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GE Money Auto, a. s., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 22. 3. 2010 č. j. 54 Co 1193/2009-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 30. 3. 2009 č. j. 9 Nc 509/2009-10 na návrh stěžovatelky nařídil exekuci k vymožení částky 154 198,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka vzala následně návrh na nařízení exekuce zpět a povinný se zpětvzetím návrhu souhlasil. S ohledem na tyto procesní úkony účastníků Krajský soud
v Brně - pobočka v Jihlavě postupoval dle §222a odst. 1 o. s. ř. a usnesení Okresního soudu v Třebíči č. j. 9 Nc 509/2009-10 zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit náklady řízení ve výši 17 360,- Kč a výrokem III. rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu hotových výdajů ve výši 4 200,- Kč.
Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu o výši nákladů řízení a náhrady hotových výdajů soudnímu exekutorovi. Tvrdí, že postupem soudu bylo nedovoleným způsobem zasaženo do jejího vlastnického práva tím, že byl zmenšen její majetek. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v nesprávném postupu krajského soudu, který se dle jejího názoru nezabýval všemi zjištěnými skutečnostmi, jež měly pro rozhodování ve věci zásadní význam, a nesprávně interpretoval zákonná ustanovení.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného usnesení Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy ČR představuje soudní orgán ochrany ústavnosti. Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za předpokladu, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů, včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Zásah Ústavního soudu je odůvodněn jen v případech výrazných excesů, jako např. extrémního vybočení z pravidel upravujících předmětné řízení, v jehož důsledku by došlo k porušení ústavně zaručených práv. K takovému excesu však v dané věci nedošlo. Z tohoto důvodu nejsou také relevantní odkazy stěžovatelky na uvedené nálezy Ústavního soudu.
V posuzované věci je podstatou ústavní stížnosti polemika stěžovatelky se způsobem aplikace zákonných ustanovení krajským soudem, který ovšem své rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodnil. Nejedná se tedy o případ libovůle v rozhodování obecného soudu, jak se snaží doložit stěžovatelka v ústavní stížnosti.
Argumenty, které stěžovatelka vznáší v ústavní stížnosti, jsou tedy jen její polemikou s právními závěry krajského soudu, a to v rovině podústavního práva. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů, nezakládá sama o sobě porušení základních práv stěžovatelky. Jak je výše uvedeno, Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Ústavní soud proto neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelky, jehož se dovolávala v ústavní stížnosti, a tuto stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu