ECLI:CZ:US:2010:3.US.1748.10.1
sp. zn. III. ÚS 1748/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., právně zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem AK se sídlem Kralupy nad Vltavou, pracoviště nám. Karla IV. 144, 276 01 Mělník, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. června 2010, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145, a to pro porušení článku 11 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 8/2004.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 25. května 2006 č. j. 10 C 8/2004-104 Okresní soud v Litoměřicích zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k domu čp. 212 na pozemku parc. č. 390 a k pozemku parc. č. 390, v k. ú. Pokratice, obec Litoměřice, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Litoměřice (výrok pod bodem I.). Nemovitosti soud přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců, a to žalobci Č. Ch. v rozsahu 3/4 z celku a žalobkyni L. Ch. v rozsahu 1/4 vzhledem k celku (výrok pod bodem II.). Žalobci Č. Ch. uložil soud povinnost zaplatit žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 412 500,- Kč (výrok pod bodem III.) a žalobkyni Li. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované částku 137 500,- Kč (výrok pod bodem IV.). Dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem V.).
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. května 2006 č. j. 10 C 8/2004-104 ve výrocích pod body I. a II. potvrzen [výrok pod bodem I. a)]. Ve výroku pod bodem III. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci Č. Ch. uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku 474.345,- Kč [výrok pod bodem I. písm. b)], ve výroku pod bodem IV. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni L. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované částku 158.125,- Kč [výrok pod bodem I. písm. c)], uložil žalované nahradit státu - České republice náklady řízení ve výši 714,- Kč (výrok pod bodem II.) a uložil žalované nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 194.780,- Kč (výrok pod bodem III.).
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 napadla žalovaná předchozí ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 6. ledna 2010 sp. zn. IV. ÚS 2863/09 ve vztahu k výroku pod bodem I. písm. a) podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odmítl jako zjevně neopodstatněnou; ve vztahu k výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) a závislým výrokům o nákladech řízení pod body II. a III. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Žalovaná napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 také dovoláním. Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") dovolání žalované usnesením ze dne 18. května 2010 č. j. 22 Cdo 1172/2010-198 podle ust. §243b odst. 5 věty první a ust. §218 písm. b) a písm. c) o. s. ř. odmítl a žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení.
III.
Ve vztahu k výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 (proti závislým výrokům pod body II. a III. rozsudku stěžovatelka v nynější ústavní stížnosti žádné námitky neuplatňuje) uvádí Ústavní soud následující:
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost směřující proti výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
Proti měnícím výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 bylo podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné dovolání. Dovolání tedy bylo ve vztahu k měnícím výrokům rozsudku odvolacího soudu posledním procesním prostředkem k ochraně stěžovatelčina práva. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky ve vztahu k měnící části rozsudku odvolacího soudu podle ust. §243b odst. 5 věty první a ust. §218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť dospěl k závěru, že v měnící části dovolatelce žádná újma způsobena nebyla, neboť jí přisouzená částka je vyšší než částka určená rozhodnutím soudu prvního stupně.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje a ústavní stížností je nenapadá. S ohledem na uvedené bylo nutné lhůtu k podání ústavní stížnosti ve vztahu k měnící části rozsudku odvolacího soudu počítat ode dne následujícího po doručení tohoto rozsudku odvolacího soudu.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 byl právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Stránskému doručen dne 9. září 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet dne následujícího po doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 16. června 2010, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 ve vztahu k výroku pod bodem I. písm. a) Ústavní soud již dříve přezkoumával a v usnesení ze dne 6. ledna 2010 sp. zn. IV. ÚS 2863/09 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná. Na uvedeném závěru neshledal Ústavní soud důvod nic měnit a v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve vztahu k výroku pod bodem I. písm. a) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 podle ust. 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a ve zbývajícím rozsahu Ústavní soud ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu