ECLI:CZ:US:2010:3.US.1795.10.1
sp. zn. III. ÚS 1795/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. března 2010 č. j. 14 To 35/2010-1401 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. prosince 2009 č. j. 1 T 5/2009-1377, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (vydaná v jeho trestní věci) s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval (s poukazem na blíže rozvedené důvody) v hodnocení důkazů ze strany obecných soudů, a to při současném tvrzení, dle něhož z provedených důkazů nelze usuzovat na jimi vyvozené skutkové závěry, pročež má stěžovatel za to, že měly postupovat při svých úvahách v souladu se zásadou in dubio pro reo. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další).
Tento případ ve věci stěžovatele shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry obecnými soudy učiněné (ohledně jeho jednání) jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery. Obecné soudy náležitě reagovaly i na všechny námitky obsažené v ústavní stížnosti, v důsledku čehož lze pro stručnost na obsah odůvodnění napadených rozsudků odkázat. Toliko pro úplnost Ústavní soud v návaznosti na uvedené pouze dodává, že oproti tvrzením uváděným stěžovatelem v ústavní stížností se obecné soudy zabývaly jeho případnou motivací, odvolací soud reagoval na námitku nelogičnosti zjištění "když kromě případů snížení příjmů, docházelo také ke zvýšení příjmů", že výrok o vině se zdaleka neopírá o jediný důkaz a dle stěžovatele nezohledněné tvrzení znalkyně o 15% možnosti chyb příslušného počítačového programu odvolací soud s poukazem na posouzení kontextuální rovněž zcela důvodně odmítl.
Za těchto okolností se úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Pro absenci svých pochybností neměly potom obecné soudy důvod postupovat v souladu se stěžovatelem ke zvážení předkládanou zásadou in dubio pro reo.
Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2010
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu