ECLI:CZ:US:2010:3.US.1862.09.1
sp. zn. III. ÚS 1862/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. února 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. F., právně zastoupeného JUDr. Róbertem Slamkou, hostujícím evropským advokátem AK se sídlem Radlinského 1735/29, 026 01 Dolný Kubín, Slovenská republika, se zvoleným zmocněncem a konzultantem JUDr. Pavlem Novotným, advokátem AK se sídlem nám. Míru 31/66, 568 02 Svitavy, Česká republika, proti postupu Okresního soudu v Jihlavě ve věcech vedených pod sp. zn. 18 C 207/2008 a sp. zn. 18 C 5/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. července 2009, se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě zastavit řízení vedené pod sp. zn. 18 C 207/2008 a přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě pokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 5/2009. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem ve věci jednajícího Okresního soudu Jihlavě došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to článku 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Dále stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud přiznal právnímu zástupci stěžovatele JUDr. Róbertovi Slamkovi odměnu za zastupování ve výši 50.000,- Kč za 2 úkony právní služby v roce 2009.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 18. srpna 2008 podal prostřednictvím svého právního zástupce u Okresního soudu v Jihlavě návrh na vydání evropského platebního rozkazu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropské platebním rozkazu, vůči žalované obchodní společnosti PSJ, a. s. na zaplacení pohledávky ve výši 2 995 646,- Kč. V usnesení ze dne 6. listopadu 2008 č. j. 18 C 207/2008-140 Okresní soud v Jihlavě konstatoval, že podání stěžovatele ze dne 18. srpna 2008 posoudil podle jeho obsahu jako žalobu, neboť uvedené nařízení se v členských státech EU použije až od 12. prosince 2008, a proto není možné vydat evropský platební rozkaz. Uvedeným usnesením soud právního zástupce stěžovatele vyzval, aby ve stanovené lhůtě 20 dnů odstranil vady podání dle poskytnutého poučení. Uvedené usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 14. listopadu 2008, soudem stanovená lhůta k odstranění vad podání tak uplynula dne 4. prosince 2008.
Stěžovatel podal dne 30. prosince 2008 opětovně návrh na vydání evropského platebního rozkazu. Tomuto podání byla přidělena sp. zn. 18 C 5/2009. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. února 2009 č. j. 18 C 5/2009-134 bylo řízení ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 5/2009 zastaveno, neboť v téže věci probíhá na soudě jiné řízení. Uvedené usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 10. února 2009.
Podáním ze dne 12. března 2009 stěžovatel soudu oznámil, že návrh na vydání evropského platebního rozkazu doručený soudu dne 21. srpna 2008 (sp. zn. 18 C 207/2008) bere v celém rozsahu zpět a na návrhu doručeném soudu dne 30. prosince 2008 (sp. zn. 18 C 5/2009) trvá. Dopisem ze dne 10. dubna 2009 doručeným právnímu zástupci stěžovatele dne 20. dubna 2009 Okresní soud v Jihlavě stěžovateli oznámil, že řízení vedené pod sp. zn. 18 C 5/2009 mezi týmiž účastníky a týkající se téže pohledávky jako u sp. zn. 18 C 207/2008 bylo jako později zahájené řízení zastaveno. Řízení je nadále vedeno pod sp. zn. 18 C 207/2008.
Následně dne 20. dubna 2009 podal právní zástupce stěžovatele proti postupu soudu stížnost, ve které namítal nesprávnost postupu soudu. Právní zástupce stěžovatele požadoval napravení pochybení soudu tak, aby řízení vedené pod sp. zn. 18 C 207/2008 soud zastavil a v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 5/2009 pokračoval. Dne 14. května 2009 byl právnímu zástupci stěžovatele doručen přípis, ve kterém předseda soudu stěžovateli sdělil, že v postupu soudu žádné pochybení neshledal. Dne 27. května 2009 bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2009 č. j. Ncp 451/2009-153, že k projednání věci vedené pod sp. zn. 18 C 207/2008 je příslušný Krajský soud v Brně.
V ústavní stížnosti stěžovatel Okresnímu soudu v Jihlavě vytýká, že nepostupoval správně, když původní podání stěžovatele vedené pod sp. zn. 18 C 207/2008 pro neodstranění vad podání neodmítl. Stěžovatel je přesvědčen, že soud po uplynutí stanovené 20denní lhůty k odstranění vad měl návrh vedený pod sp. zn. 18 C 207/2008 pro neodstranění vad odmítnout, avšak soud naopak v tomto řízení pokračoval a řízení později zahájené pod sp. zn. 18 C 5/2009 zastavil.
Stěžovatel Okresnímu soudu v Jihlavě vytýká, že neodmítl jeho podání - žalobu vedenou pod sp. zn. 18 C 207/2008 poté, co stěžovatel ve stanovené 20denní lhůtě neodstranil vady svého podání, ale naopak zastavil řízení zahájené jeho pozdějším podáním vedené pod sp. zn. 18 C 5/2009, na jehož vedení stěžovatel trval.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud dále připomíná, že pravomoc Ústavního soudu spočívá především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících konkrétní řízení; pravomoc Ústavního soudu tedy směřuje, po splnění dalších podmínek zákona, především vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení článku 90 Ústavy, podle nějž jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Stěžovatel dále namítá porušení svého práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, zakotvených v článku 36 odst. 1 Listiny a v článku 6 odst. 1 Úmluvy.
Stěžovatel Okresnímu soudu v Jihlavě vytýká, že neodmítl jeho návrh - žalobu vedenou pod sp. zn. 18 C 207/2008 poté, co stěžovatel ve stanovené 20denní lhůtě neodstranil vady svého podání, ale naopak zastavil řízení zahájené pozdějším podáním stěžovatele, vedené pod sp. zn. 18 C 5/2009, na jehož vedení stěžovatel trval.
Je však třeba připomenout, že to byl právě stěžovatel, kdo způsobil procesně nepřehlednou situaci, když zahájil - téměř paralelně - dvě soudní řízení s totožným předmětem. Stěžovateli přitom nic nebránilo v tom, aby svůj původní návrh, pokud nechtěl, aby toto řízení dále pokračovalo, vzal zpět, a teprve poté podal u soudu návrh nový. Usnesení okresního soudu o zastavení v pořadí druhého zahájeného řízení, na jehož pokračování měl stěžovatel naopak zájem, přitom opravným prostředkem (odvoláním) nenapadl. Pokud navrhovatel v petitu ústavní stížnosti, kterým je Ústavní soud vázán, navrhuje, aby Ústavní soud Okresnímu soudu v Jihlavě přikázal, aby řízení vedené pod sp. zn. 18 C 207/2008 zastavil a naopak v zastaveném řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 5/2009 pokračoval, Ústavní soud konstatuje, že není podle Ústavy a zákona k takovému rozhodnutí oprávněn.
Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti vymezeny v ust. §82 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, nebo mu přikázat, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Z uvedených kompetencí Ústavního soudu však nelze dovodit jeho oprávnění, aby přikázal jinému státnímu orgánu, o čem má jednat.
Ústavní soud konečně neshledal ani důvod vyhovět návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů na právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Podle ust. §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup totiž možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ ve smyslu ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, kdy by bylo namístě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj