ECLI:CZ:US:2010:3.US.1896.10.1
sp. zn. III. ÚS 1896/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) M. S., 2) P. K., 3) A. V., 4) P. D., 5) D. D., všichni právně zastoupeni JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou AK se sídlem Údolní 11, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. května 2010 č. j. 30 Cdo 2538/2009-123, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. července 2010, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") ze dne 20. května 2010 č. j. 30 Cdo 2538/2009-123, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 29. června 2006 č. j. 20 C 36/2005-53 rozhodl, že namísto žalobce označeného jako Česká finanční, s. r. o., se sídlem V Jámě, Praha 1, IČ 47450622 bude v řízení pokračováno s žalobcem označeným jako Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem Za Poříčskou branou 6/256, Praha 8, IČ 49241494.
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelé") odvolání. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. listopadu 2007 č. j. 27 Co 631/2006-67 podle ust. §107 odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou konsolidační agenturou, se sídlem Janovského 438/2, Praha 7. Poté odvolací soud usnesením ze dne 14. ledna 2008 č. j. 27 Co 631/2006-75 podle ust. §107 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou republikou - Ministerstvem financí. Následně usnesením ze dne 20. listopadu 2008 č. j. 27 Co 631/2006-93 Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání žalovaných proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně tak, že toto usnesení se ve vztahu k žalobcem tvrzené pohledávce, vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. 04/p06/96 ze dne 2. května 1996 ve znění dodatku č. 1 ze dne 3. července 1997, uzavřené mezi P. D. jako dlužníkem a Podnikatelskou bankou, a. s. jako věřitelem, potvrzuje (výrok pod bodem I.) a dále rozhodl, že uvedené usnesení soudu prvního stupně se ve vztahu k žalobcem tvrzené pohledávce, vyplývající ze směnečného rukojemství čtvrtého žalovaného na směnce vlastní, vystavené dne 22. května 1995 Ing. J. H. s doložkou "bez protestu" ve výši směnečného peníze 3 132 760,54 Kč, splatné dne 20. února 2004, zrušuje a věc se (v tomto rozsahu) vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku pod bodem I. usnesení odvolacího soudu ze dne 20. listopadu 2008 č. j. 27 Co 631/2006-93 podali žalovaní dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. května 2010 č. j. 30 Cdo 2538/2009-123 odmítl jako přípustné, ale zjevně bezdůvodné.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu je nesprávné, neboť východiska argumentace, obsažená v jeho odůvodnění, jsou v rozporu s průběhem předcházejícího řízení před odvolacím, popř. i prvoinstančním soudem. Stěžovatelé uvádějí, že proti pokračování v řízení s Českou konsolidační agenturou, a posléze Českou republikou - Ministerstvem financí případným dovoláním nebrojili proto, že v těchto případech šlo o univerzální právní nástupnictví, tj. vstup do všech práv a povinností zaniklého subjektu, a to na straně postupitele, k němuž došlo až poté, co již pohledávka byla postoupena z České finanční s. r. o. na Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s. postupní smlouvou z 22. května 2006.
Žalovaní však od samého počátku brojí proti připuštění vstupu do řízení postupníka - tj. Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s. z důvodu pouze singulární sukcese, tj. převodu práva nebo povinnosti ze subjektu, který nezanikl. V případě České konsolidační agentury a České republiky - Ministerstva financí bylo rozhodováno o procesním nástupnictví dle ust. §107 odst. 3 o. s. ř., zatímco v případě Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., bylo rozhodováno o procesním nástupnictví dle ust. §107a o. s. ř.
Usneseními odvolacího soudu ze dne 23. listopadu 2007 (pokračování s Českou konsolidační agenturou) a ze dne 14. ledna 2008 (pokračování s Českou republikou - Ministerstvem financí), kterými bylo připuštěno procesní nástupnictví na straně postupitele, tak v žádném případě nemohlo být konzumováno napadené usnesení prvoinstančního soudu ze dne 29. června 2006 (pokračování s Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.), kterým bylo připuštěno procesní nástupnictví ve prospěch postupníka, resp. námitky stěžovatelů jako žalovaných proti uvedenému usnesení.
Stěžovatelé dále uvádějí, že usnesení dovolacího soudu ze dne 20. května 2010 č. j. 30 Cdo 2538/2009-123 o odmítnutí dovolání je odůvodněno argumentací, která vychází z předpokladu skutečností, které v předcházejícím řízení před odvolacím a prvoinstančním soudem buď vůbec nenastaly (východisko zániku Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., ačkoli tento nezanikl) nebo obsahuje závěry, které nemají oporu v průběhu předcházejícího řízení před odvolacím a prvoinstančním soudem (závěr, že následné rozhodování o procesním nástupnictví na straně postupitele mělo konzumovat možnost vznášet námitky proti předchozímu usnesení o připuštění pokračování v řízení s postupníkem). Pro rozpory mezi východisky odůvodnění napadeného usnesení dovolacího soudu, vč. vyvozených závěrů dovolacího soudu a skutečným průběhem předcházejícího řízení před odvolacím a prvoinstančním soudem, je napadené usnesení dovolacího soudu podle stěžovatelů nepřezkoumatelné.
Dovolací soud se podle stěžovatelů nevypořádal ani s jejich námitkami obsaženými v jejich dovolání.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení dovodil, že v posuzované věci dovolací výtky žalovaných směřují k výroku pod bodem I. usnesení odvolacího soudu, který v uvedeném rozsahu potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto, že namísto žalobce - Česká finanční, s. r. o., bude v řízení pokračováno s žalobcem - Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s. V průběhu odvolacího řízení ovšem odvolací soud - s ohledem na zánik zmíněného postupníka - postupně dvakrát rozhodl o tom, s kým bude jednáno na straně žalobce s ohledem nejprve na zánik Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu a. s., a následně s ohledem na zánik České konsolidační agentury. Proti těmto rozhodnutím, podotkl dovolací soud, žalovaní nijak procesně nebrojili. Za dané procesní situace proto dovolací námitky byly v důsledku pravomocného usnesení odvolacího soudu ze dne 14. ledna 2008 č. j. 27 Co 631/2006-75, jímž bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou republikou - Ministerstvem financí, a proti kterému v zákonné lhůtě nebylo podáno dovolání, konzumovány. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaných jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Ústavní soud ověřil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno a závěru Nejvyššího soudu v něm obsaženému nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu