ECLI:CZ:US:2010:3.US.1932.09.1
sp. zn. III. ÚS 1932/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené JUDr. Janou Sedláčkovu, advokátkou v Brně, Palackého tř. 33, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 1. 2008 č. j. 8 C 4/2003-123 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009 č. j. 16 Co 254/2008-214, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 22. 7. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů. Dle stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a v čl. 1, čl. 11, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Z předložených kopií napadených rozhodnutí v dané věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla v rozsudku druhostupňového soudu řádně poučena, že v dané věci lze podat dovolání toliko dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, přičemž jeho přípustnost tedy bude záviset na uvážení Nejvyššího soudu.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ve věci bylo podáno dovolání.
Ústavní soud si vyžádal od Obvodního soudu Brno-venkov zaslání kopií podaných dovolání v dané věci. Ve věci byla podána dvě dovolání, a to jak stěžovatelkou (první žalobkyní), tak druhou žalobkyní. Z dovolání stěžovatelky vyplývá, že tato podala dovolání dne 22. 7. 2009, a to s poukazem na §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť shledala zásadní právní význam druhostupňového rozhodnutí.
Telefonickým dotazem u Okresního soudu Brno-venkov dne 7. 1. 2010 Ústavní soud zjistil (č. l. 7 spisu Ústavního soudu), že spis se (i s dovoláními) nachází ještě u okresního soudu.
Je tak zřejmé, že stěžovatelka podala dovolání souběžně s ústavní stížností a o dovolání nebylo dosud rozhodnuto (řízení o dovolání je v běhu).
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace dvou výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu souběžně s ústavní stížností také dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatelka může domáhat svých práv. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, proto Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu