ECLI:CZ:US:2010:3.US.2117.10.1
sp. zn. III. ÚS 2117/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. L. M., zastoupené Mgr. Elinou Yurchykovou, advokátkou se sídlem v Chomutově 1, Školní 5335, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Cmo 8/2010-74, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2009, č. j. 45 Cm 9/2006-59, a proti průtahům v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 100/2006, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2005, č.j. 45 Cm 25/2005-4, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy"), čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") - zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a přikázal označenému krajskému soudu "neprodleně ve věci jednat", resp. doručit jí rozhodnutí.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 10. 2005, č. j. 45 Cm 25/2005-4, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Usnesením téhož soudu ze dne 9. 11. 2005, č. j. 45 Cm 25/2005-12, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006, č. j. 15 Cmo 241/2005-22, bylo odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení odmítnuto coby opožděné; dovolání proti předmětnému rozhodnutí odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 8. 2006, č. j. 29 Odo 433/2006-68, a i Ústavní soud usnesením ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 187/06, ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v předchozím řízení odmítl, jakožto zjevně neopodstatněnou.
Jmenovaný krajský soud usnesením ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, udělil souhlas s prodejem specifikované věci mimo dražbu.
Tentýž soud usnesením ze dne 27. 8. 2007, č. j. 68 Cm 100/2006-6, odmítl žalobu pro zmatečnost, již stěžovatelka podala proti jeho usnesení ze dne 11. 10. 2005, č. j. 45 Cm 25/2005-4.
Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 26. 10. 2009, č. j. 45 Cm 9/2006-59, zamítl stěžovatelčinu žalobu, kterou se domáhala obnovy řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 45 Cm 25/2005, a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Cmo 8/2010-74, toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§219 o. s. ř.). Oba soudy založily své výroky na úsudku, že žaloba na obnovu řízení může směřovat jen proti rozhodnutí ve věci samé, kterým však usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není.
V ústavní stížnosti stěžovatelka označuje za "primární pochybení" Vrchního soudu v Praze (usnesení ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Cmo 8/2010-74), že se "nevypořádal dostatečným způsobem" s námitkou, podle které soud prvního stupně v rozporu s §235b odst. 1 o. s. ř. nespojil řízení o žalobě na obnovu řízení s řízením o žalobě pro zmatečnost (vedené krajským soudem pod sp. zn. 45 Cm 9/2006 a 68 Cm 100/2006). Stěžovatelka nesouhlasí s úsudkem, že řízení o žalobě pro zmatečnost bylo již pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2007, č. j. 68 Cm 100/2006-6, neboť dodejka o doručování zásilky, na které je vyznačena pouze poznámka "předáno manželovi v bytě" bez podpisu příjemce, "nemůže být průkazem o doručení rozhodnuti zmocněnci"; vyslovuje pak přesvědčení, že nedostatkem doručení tohoto usnesení (ani k její dodatečné žádosti) dochází k porušování jejího práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Požadavek na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2005, č. j. 45 Cm 25/2005-4, a ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, odůvodňuje stěžovatelka neexistencí "důležitého veřejného zájmu na tom, aby správce konkursní podstaty bez splnění podmínek mohl prodat (její) automobil, aniž by bylo postaveno najisto, že vskutku spadá do konkursní podstaty".
Vyjádření obecných soudů k ústavní stížnosti Ústavní soud stěžovatelce neintimoval, jelikož zahrnovala pouze paušální odkazy na odůvodnění vydaných usnesení, resp. jejich stručnou rekapitulaci.
Co do námitky ohledně průtahů v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 100/2006 je zjevné, že stěžovatelka brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci [§87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky].
K pojmovému vymezení "jiného zásahu" se vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 4, str. 243), a průtahy v občanskoprávním řízení, jež stěžovatelka namítá, takovým zásahem - v obecné poloze - být mohou.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítne soudce zpravodaj návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje.
Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou tedy - a to i v případě namítaných průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána jinak, zde jmenovitě ani na základě shora zmíněného instrumentu zakotveného v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty k provedení procesního úkonu, neboť svým smyslem a účelem - a to i ve vztahu ku stěžovatelkou popsanému stavu v daném řízení - přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy nutně je (k nezbytnosti vyčerpání tohoto prostředku pro založení přípustnosti ústavní stížnosti srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, III. ÚS 588/04, III. ÚS 142/06, II. ÚS 32/06, III. ÚS 246/06 a dalších).
Z procesního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 68 Cm 100/2006 nevyplývá, že by stěžovatelka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podala (opak v ústavní stížnosti ani netvrdí); přípis doručený dne 27. 10. 2009 za splnění této podmínky pro podání ústavní stížnosti mít evidentně nelze, a "všechny prostředky", jež zákon k ochraně práva poskytuje, tudíž vyčerpány nebyly.
Se zřetelem k tomu bylo třeba se uchýlit k výše citovanému ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a na jeho základě Ústavní soud musel ústavní stížnost v této části odmítnout.
Z procesního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 45 Cm 9/2006, resp. doručenky založené u č.l. 77, dále vyplývá, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Cmo 8/2010-74, bylo zástupci stěžovatelky (obecnému zmocněnci F. M.) doručeno dne 21. 5. 2010.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Jelikož tedy lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem 22. 5. 2010, skončil její běh dnem 20. 7. 2010; byla-li však ústavní stížnost podána až 21. 7. 2010, stalo se tak po jejím uplynutí. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.
Také v této části (pokud směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č.j. 10 Cmo 8/2010-74, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2009, č.j. 45 Cm 9/2006-59) tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout (zde podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu), neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Jestliže se stěžovatelka domáhala odkladu vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2005, č.j. 45 Cm 25/2005-4, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, nelze jí vyhovět již proto, že jde - i v této části ústavní stížnosti - o návrhy opožděné [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]; proti těmto rozhodnutím ostatně stěžovatelka již ústavní stížnost podala, a Ústavní soud o ni rozhodl usnesením ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 187/06.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj