infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.02.2010, sp. zn. III. ÚS 238/10 [ usnesení / HOLLÄNDER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.238.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.238.10.1
sp. zn. III. ÚS 238/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) M. Z. a 2) Mgr. D. Z., zastoupených JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod Věží 3, 568 02 Svitavy, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2009 č. j. 19 Co 436/2009-411, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo (k jejich odvolání) potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. srpna 2009 č. j. 11 C 133/2005-403. Tímto rozhodnutím tamní soud zastavil řízení (o odvolání žalovaných) s poukazem na přesně označená rozhodnutí nepřiznávající jim osvobození od soudních poplatků a dále na rozhodnutí, jimiž byli k zaplacení soudního poplatku vyzváni, a to s odkazem na to, že neshledal naplnění podmínek uvedených v §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pro posouzení předmětné otázky rozhodném. Stěžovatelé se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod. Poukázali na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jejich příjem, přičemž zastavením řízení jsou zbaveni možnosti přezkoumání pro ně nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněli, že opakovaně tvrdili a osvědčovali, že majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponují, neboť "jejich podíly na dědictví byly převedeny na třetí osoby". Nadto namítají, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jejich zástupci, nikoliv jim samotným, k čemuž na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázali na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 647/02, II. ÚS 118/02 a IV. US 238/99. Pro tyto důvody se stěžovatelé v petitu návrhu domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Vycházeje z jejich stížnostních námitek, není možno přisvědčit argumentaci stěžovatelů o porušeni ústavně zaručených práv, když Krajský soud v Hradci Králové z mezí ústavnosti nevykročil. Potud nutno rovněž říci, že samotné tvrzení stěžovatelů o převodu jejich dědických podílů na třetí osoby potom bez dalších souvisejících relevantních tvrzení nemůže závěr o nesprávnosti jeho vývodů založit. Námitky připínající se k nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku přímo jim, dovolávající se §45c odst. 3. o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009), jsou lichými jak z pohledu smyslu a účelu předmětné právní úpravy (pojednává o z povahy věci nezastupitelném osobním vykonání příslušného úkonu), tak i z toho důvodu, že stěžovateli označené nálezy, resp. jejich rozhodovací důvody se vztahují k odlišné procesní a právní situaci (totiž ve správním soudnictví blíže v nich popsané) a v daném ohledu byly co do právních konsekvencí nadto nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/07 posléze překonány. Odůvodnění těchto nálezů nepokrývá případ stěžovatelů, naopak obecné soudy náležitě reflektovaly úpravu doručování v občanském soudním řádu obsaženou (srov. i usnesení sp. zn. I. ÚS 731/09, IV. ÚS 2352/08, IV. ÚS 43/08, I. ÚS 764/08, III. ÚS 263/07, II. ÚS 671/02). Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. února 2010 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.238.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 238/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 16. 2. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 1. 2010
Datum zpřístupnění 23. 3. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 549/1991 Sb., §45c odst.3, §9 odst.4 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík poplatek/osvobození
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-238-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65022
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02