ECLI:CZ:US:2010:3.US.2747.10.1
sp. zn. III. ÚS 2747/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupené JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Vítězná 2959, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2010 sp. zn. 19 Co 228/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 1. 2010 sp. zn. 20 C 194/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo odmítnuto (pro neodstraněné vady) její odvolání proti rovněž napadenému rozsudku Okresního soudu v Kladně, jímž zamítl žalobu, kterou se domáhala určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
V dané věci je podstatné, že povinností stěžovatelky bylo využít i toho opravného prostředku, jímž je v občanskoprávním řízení žaloba pro zmatečnost, upravená v ustanovení §229 a násl. o. s. ř., neboť se v kontextu projednávané věci možnost jejího uplatnění objektivně otevírá, a to konkrétně ve smyslu ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., dle kterého může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo - jako je tomu v dané věci - odmítnuto jeho odvolání.
Jelikož tedy stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti institutu žaloby pro zmatečnost nevyužila, podmínku ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nesplnila (nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje), důsledkem čehož je ústavní stížnost ve smyslu téhož ustanovení - jak řečeno výše - nepřípustná.
Jako takovou ji Ústavní soud soudcem zpravodajem (bez jednání) podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Odmítnut musel být taktéž stěžovatelčin návrh na odklad vykonatelnosti napadených soudních rozhodnutí, neboť ve vztahu k (věcně neprojednatelné) ústavní stížnosti má akcesorický charakter, a sdílí tím její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj