ECLI:CZ:US:2010:3.US.290.09.1
sp. zn. III. ÚS 290/09
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 4. března 2010 sp. zn. III. ÚS 290/09 ve věci ústavní stížnosti L. B. proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. 9. 2008 č. j. 8 EX 606/08-6, vydanému JUDr. Milanem Broncem, soudním exekutorem, Exekutorský úřad České Budějovice, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 19. 11. 2008 č. j. 12 Nc 5691/2008-11, kterým byly jako opožděně podané odmítnuty stěžovatelovy námitky proti tomuto příkazu, za účasti Okresního soudu v Písku a JUDr. Milana Bronce, soudního exekutora, jako účastníků řízení.
Výrok
I. Usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 19. 11. 2008 č. j. 12 Nc 5691/2008-11 se ruší.
II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností ze dne 9. 2. 2009 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Okresního soudu v Písku (dále též jen "okresní soud") ze dne 19. 11. 2008 č. j. 12 Nc 5691/2008-11 i jemu předcházejícího příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. 9. 2008 č. j. 8 EX 606/08-6, vydaného soudním exekutorem JUDr. Milanem Broncem (dále též jen "soudní exekutor"), přičemž tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu okresního soudu vedeného pod sp. zn. 12 Nc 5691/2008, napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce bylo stěžovateli - coby povinnému v exekučním řízení zahájeném k návrhu oprávněné Oborové zdravotní pojišťovny bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4 - uloženo uhradit náklady exekuce ve výši 12 019 Kč; z této částky činily náklady soudního exekutora celkem 7 735 Kč (odměna 3 000 Kč, náhrada hotových výdajů 3 500 Kč a 19% DPH 1 235 Kč) a náklady oprávněného 4 284 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel námitky, které však okresní soud jako opožděně podané podle §208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") odmítl. Vycházel z toho, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 19. 9. 2008, osmidenní lhůta k podání námitek [§88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů] uplynula dne 27. 9. 2008 a námitky byly doručeny dne 1. 10. 2008, přičemž na poštu byly podány údajně po uplynutí zákonné lhůty dne 29. 9. 2008.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na to, že oprávněná nebyla v exekučním řízení zastoupena advokátem (notářem), a proto jí nemůže náležet na nákladech exekučního řízení odměna dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění dalších vyhlášek. Navíc z příkazu k úhradě nákladů exekuce není zřejmé, proč by oprávněné měla náležet právě částka 4 284 Kč. Ve vztahu k napadenému soudnímu rozhodnutí stěžovatel uvádí, že okresní soud v něm konstatoval, že příkaz k úhradě nákladů exekuce mu (stěžovateli) byl doručen dne 19. 9. 2008 a že poslední den lhůty k podání námitek uplynul dnem 27. 9. 2008. Toto datum však připadá na sobotu, přičemž je dle stěžovatele nesporné, že námitky byly na poštu podány v pondělí dne 29. 9. 2008. Lhůta k podání námitek je podle stěžovatelova názoru lhůtou procesního charakteru a uplatní se zde obecně platné počítání lhůt. Ostatně sám okresní soud uvedl, že včasnost námitek posuzoval analogicky dle §208 odst. 1 o. s. ř., čímž se měl sám postavit k námitkám jako k opravnému prostředku v rámci občanského soudního řádu. Z výše uvedeného stěžovatel vyvodil, že námitky byly podány včas, a pokud je okresní soud protiprávně označil za opožděné, odepřel mu možnost domáhat se svých práv v rámci ústavního práva na soudní a jinou ochranu.
II.
4. Ústavní soud požádal o vyjádření účastníky a vedlejšího účastníka řízení k ústavní stížnosti. Okresní soud v Písku pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a udělil souhlas k upuštění od ústního jednání. Soudní exekutor JUDr. Milan Bronec se k ústavní stížnosti nevyjádřil, omisivně pak souhlasil s tím, aby Ústavní soud upustil od ústního jednání. Oborová zdravotní pojišťovna se svého postavení vedlejšího účastníka řízení (rovněž omisivně) vzdala.
III.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost byla podána včas a zda i v ostatním splňuje náležitosti a podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Poté, co dospěl ke kladnému závěru (k tomu viz níže), přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí, a to toliko z hlediska porušení ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky], přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je (zčásti) důvodná.
6. Již ze samotného napadeného soudního rozhodnutí lze zjistit, že předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce byl stěžovateli doručen dne 19. 9. 2008, a tedy poslední den lhůty připadl na sobotu 27. 9. 2008, a dále že námitky proti němu stěžovatel podal k poštovní přepravě v pondělí dne 29. 9. 2008. Na doplnění je možno uvést, že správnost uvedených skutečností, jak Ústavní soud ověřil, vyplývá i ze zmíněného soudního spisu. Dále je z napadeného usnesení patrno, že okresní soud lhůtu k podání námitek ve smyslu §88 odst. 3 exekučního řádu nepochybně považoval za lhůtu procesní, neboť ve svém usnesení poukázal na ustanovení §57 o. s. ř., jež také přímo citoval; ostatně k (téže) povaze uvedené lhůty se již vyjádřil Ústavní soud, a to ve svém nálezu ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. III. ÚS 2516/07 (N 124/53 SbNU 559). Na základě výše uvedeného je Ústavní soud nucen konstatovat, že okresní soud zřejmě správně interpretoval výše zmíněná zákonná ustanovení, avšak evidentně nesprávně je aplikoval na posuzovanou věc. Pokud totiž v daném případě poslední den lhůty připadl na sobotu, dle výslovného znění ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. je nutno za poslední den lhůty považovat nejblíže následující pracovní den. Postupem soudu, který se příslušným opravným prostředkem stěžovatele - námitkami (vůbec) nezabýval, neboť je (nesprávně) považoval za podané po lhůtě, došlo k porušení stěžovatelova práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť mu bylo upřeno právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (konkrétně právo obrátit se na soud, aby přezkoumal rozhodnutí soudního exekutora).
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnosti v rozsahu směřujícím proti napadenému usnesení okresního soudu vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu toto soudní rozhodnutí zrušil.
8. Jde-li však o ústavní stížností napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce, kasací napadeného rozhodnutí se znovu otevírá prostor k jeho soudnímu přezkumu, a tudíž nápravy pochybení, jež je soudnímu exekutorovi v ústavní stížnosti stěžovatelem vytýkáno, lze dosáhnout touto cestou; není žádného důvodu pro to, aby Ústavní soud o příslušném opravném prostředku rozhodoval (v podstatě) namísto soudu obecného, naopak takový postup by byl v rozporu s principem minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti soudů obecných, na který Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích poukazuje a který plyne z jeho postavení v systému (ostatních) orgánů veřejné moci (Ústavní soud je ve smyslu čl. 87 Ústavy České republiky orgánem ochrany ústavnosti), resp. ze vztahu k těmto orgánům a v tom rámci obecným soudům (ochrana ústavnosti není jen věcí tohoto soudu, ale všech orgánů veřejné moci a zejména obecné justice, kdy ústavní stížnosti coby ultima ratio přichází na pořad zpravidla až poté, co všechny ostatní možnosti ochrany práv selhaly), a proto Ústavní soud ústavní stížnost v této části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
9. Ústavní soud takto rozhodl mimo ústní jednání, neboť měl za to, že od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci, a účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas (§44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).