ECLI:CZ:US:2010:3.US.620.10.1
sp. zn. III. ÚS 620/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Domov pro seniory Předklášteří, příspěvková organizace, se sídlem Předklášteří, Šikulova 1438, zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou v Brně, Mezírka 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 13 Co 7/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení shora označeného usnesení pro porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 12. 2009 č. j. 8 C 320/2009-33 byl zamítnut návrh vedlejšího účastníka (v řízení před obecnými soudy žalobce) na vydání předběžného opatření, jímž by byla stěžovatelce uložena povinnost poskytovat vedlejšímu účastníkovi od 1. 1. 2010 ubytování a sociální služby v Domově pro seniory v Předklášteří ve stejném rozsahu jako do 31. 12. 2009. Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně ve smyslu vyhovění návrhu vedlejšího účastníka.
Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud vycházel z nepravdivých tvrzení vedlejšího účastníka, že tomuto nebylo zajištěno jiné ubytování a že v sociálním zařízení stěžovatelky nadále bydlí. V době vydání napadeného rozhodnutí vedlejší účastník, dle tvrzení stěžovatelky, v jejím zařízení již nebydlel a stěžovatelka přijala na jeho místo jinou osobu, s níž již uzavřela smlouvu o poskytování sociálních služeb. Stěžovatelka dále namítá, že jí usnesení soudu prvního stupně ani odvolání vedlejšího účastníka nebylo samostatně doručeno a tyto písemnosti jí byly doručeny až spolu s ústavní stížností napadeným usnesením odvolacího soudu.
II.
Z vyjádření Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně, jež si Ústavní soud vyžádal, Ústavní soud především zjistil, že na návrh stěžovatelky bylo usnesením soudu Brno-venkov ze dne 15. 4. 2010 č. j. 8 C 320/2009-95 zrušeno předběžné opatření nařízené napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2010 č. j. 13 Co 7/2010-92 ve znění usnesení ze dne 6. 4. 2010 č. j.
13 Co 7/2010-92, a to podle ustanovení §77 odst. 2 o. s. ř.
III.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatelka svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí, kterým bylo vydáno předběžné opatření, které již v době rozhodování Ústavního soudu neexistovalo. Jak vyplývá z výše uvedeného vyjádření soudu prvního stupně, napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 4. 2010 (č. j. 8 C 320/2009-95). Ústavní soud tudíž z povahy věci nemůže zrušit rozhodnutí právně již neexistující. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížností napadnout pouze pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, nikoliv rozhodnutí právně neexistující.
Na základě výše uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že k zásahu do základních práv stěžovatelky nebylo ústavní stížností napadené usnesení způsobilé, neboť se jednalo pouze o rozhodnutí zatímní povahy (k přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutím zatímní povahy obdobně viz usnesení sp. zn. II. ÚS 597/06 ze dne 26. 9. 2006 či usnesení sp. zn. I. ÚS 246/10 ze dne 1. 2. 2010), které nadto již bylo zrušeno.
Proto Ústavní soud návrh na zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně odmítl jako nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu