ECLI:CZ:US:2010:3.US.900.10.1
sp. zn. III. ÚS 900/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem v Plzni, Jiráskovo nám. 816/4, proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 2. 2009 č. j. 2 T 325/2008-61 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009 č. j. 10 To 238/2009-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 3. 2010 (předanou vězeňské službě dne 25. 3. 2010 a k poštovní přepravě jako obyčejná zásilka dne 26. 3. 2010), doplněnou vlastnoručně psanými podáními dne 1. 4. 2010 a 20. 4. 2010, řádně pak doplněnou podáním advokáta dne 18. 6. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 8 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel namítl, že mu byl uložen trest přísnější, než jaký odpovídá kvalifikaci jeho jednání a nebezpečnosti trestného činu pro společnost (měl mu být uložen úhrnný trestný čin v délce do jednoho roku). Rovněž namítl, že si není vědom sdělení obvinění pro dva ze stíhaných trestných činů; byl tedy zbaven svobody z jiných důvodů a jiným způsobem než stanoví zákon. Stěžovatel současně uvedl, že nemohl podat ústavní stížnost dříve, neboť byl hospitalizován ve vězeňském nemocničním zařízení (zákroku se podrobil ve vězeňské nemocnici na Pankráci); žádá proto, aby si Ústavní soud pro účely posouzení včasnosti ústavní stížnosti vyžádal lékařskou dokumentaci v příslušném zdravotnickém zařízení. K ústavní stížnosti je připojeno prohlášení stěžovatele, že přes poučení jeho advokátem o následcích opožděného podání ústavní stížnosti trvá na podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný opožděně.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 325/2008, ze kterého zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 2. 2009 č. j. 2 T 325/2008-61 uznán vinným dvěma trestnými činy výtržnictví dle §202 odst. 1 trestního zákona, trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 odst. 1 trestního zákona a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona. Odsouzen byl k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Rozsudek byl stěžovateli doručován na adresu bydliště (v Poděbradech) v březnu 2009, kde nebyl zastižen a poté uloženou zásilku si nevyzvedl. V místě příležitostného pracoviště odmítl od policie v dubnu 2009 zásilku převzít, avšak poté se dostavil na oddělení policie a převzetí zásilky s rozsudkem potvrdil (dle zápisu policie trvalé bydliště stěžovatele bylo stále v Poděbradech).
Stěžovatel následně podal odvolání, kde jako adresu pobytu a pro doručování uvedl (stále shodnou) adresu v Poděbradech. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2009 č. j. 10 To 238/2009-80 odvolání stěžovatele zamítl. Okresní soud doručoval v červenci 2009 zásilku s usnesením odvolacího soudu stěžovateli do vlastních rukou na stěžovatelem uvedenou adresu v Poděbradech, stěžovatel nebyl zastižen, zásilka byla proto uložena dne 21. 7. 2009, avšak stěžovatel si zásilku nevyzvedl ani v úložní lhůtě (zásilka byla proto vrácena soudu).
Ve spise se dále nachází podání stěžovatele ze září 2009, označené jako stížnost (protest) proti prvostupňovému rozsudku, kde stěžovatel opět uvádí adresu v Poděbradech. Ze zápisu na č. l. 108 vyžádaného spisu vyplývá, že dne 21. 10. 2009 byl stěžovatel dodán do výkonu trestu. V prosinci 2009 stěžovatel zaslal z věznice okresnímu soudu žádost o obnovu trestního řízení. Ze zpráv věznice okresnímu soudu z ledna a února 2010 pak vyplývá, že stěžovatel je (v té době) hospitalizován a nemůže být proto doveden před soud (v souvislosti s návrhem na obnovu řízení). V březnu 2010 se dle protokolu (č. l. 121 vyžádaného spisu) konalo veřejné zasedání, kde byl stěžovatel přítomen.
Z výše uvedených skutečností zjištěných z vyžádaného spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009 č. j. 10 To 238/2009-80 bylo stěžovateli doručeno fikcí v pátek dne 31. 7. 2009 (zásilka určená do vlastních rukou byla uložena dne 21. 7. 2009) ve smyslu §64 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění. Zásilka byla doručována na adresu, kterou stěžovatel opakovaně uváděl před i po doručování zásilky jako adresu bydliště a pro doručování. Ostatně ani v ústavní stížnosti stěžovatel neuvádí, že by bylo doručováno na nesprávnou adresu (že např. nahlásil adresu další/jinou), resp. že by nebylo možno aplikovat fikci doručení a že by nepočala běžet ani lhůta k podání dovolání či ústavní stížnosti. Stěžovatel v ústavní stížnosti "toliko" argumentuje tím, že byl v rámci výkonu trestu (do trestu byl dodán v říjnu 2009) hospitalizován a nemohl proto podat ústavní stížnost dříve. Jak ovšem vyplývá z obsahu spisu, tak oproti tomu, že ústavní stížnost stěžovatel podal (až) v březnu 2010, byl již v prosinci 2009 v jeho trestní věci schopen zaslat (okresnímu soudu) z věznice žádost o obnovu trestního řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti prvostupňovému i odvolacímu rozhodnutí opožděně (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), proto Ústavní soud postupoval dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Pokud stěžovatel žádá v rámci posuzování včasnosti lhůty k podání ústavní stížnosti zohlednit jeho zdravotní stav a hospitalizaci, je třeba uvést, že lhůta pro podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou, která nemůže být měněna z rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavnímu soudu rovněž není dán procesní institut umožňující např. prominutí lhůty, jak tomu může být v některých jiných typech řízení; §75 zákona o Ústavním soudu pak není určen k napravování promeškané zákonné lhůty.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu