ECLI:CZ:US:2010:4.US.1060.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1060/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. Z., právně zastoupené JUDr. Václavem Koreckým, se sídlem Advokátní kanceláře v Plzni, Bedřicha Smetany 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2009 č. j. 16 Nc 432/2009-2956 a jinému zásahu veřejné moci způsobeném průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 399/93, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 4. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu a vyslovení průtahů v probíhajícím řízení. Ve svém podání stěžovatelka navrhla projednání věci mimo pořadí a uhrazení nákladů právního zastoupení státem.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Zesnulý manžel stěžovatelky JUDr. O. Z. podal u Okresního soudu Brno-venkov dne 17. 2. 1992 žalobu o nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání věci mezi ním a dalšími příbuznými. Ve věci působí již šestý soudce. Původně věc vyřizoval JUDr. Zubek, později JUDr. Nedbalová, JUDr. Hajdová, JUDr. Lorencová, JUDr. Fenyková a od konce roku 2002 JUDr. Irena Hladíková, proti které směřovala stěžovatelčina námitka podjatosti. Dne 8. 11. 2004 JUDr. O. Z. zemřel a v únoru 2006 bylo dědickým rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město doloženo Okresnímu soudu Brno-venkov, které subjekty jsou právními nástupci. O procesním nástupnictví zůstavitele bylo pravomocně rozhodnuto zhruba dva roky po té, co bylo dědické rozhodnutí okresnímu soudu předloženo a déle než čtyři roky po smrti zůstavitele.
Soudkyně JUDr. Hladíková dle náhledu stěžovatelky nevyvíjí žádnou snahu směřující k ukončení věci a závěry Ústavního soudu vyslovené v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2981/07. Stěžovatelka opakovaně usilovala o odstranění průtahů v řízení, ke kterým nezavdala žádnou příčinu, veškeré její stížnosti a podněty v tomto směru byly shledány Okresním soudem Brno-venkov jako zcela nedůvodné, jak o tom svědčí přípisy soudu ze dne 9. 7. 2009 a 1. 9. 2009. Je sice pravdou, že 22. 9. 2008 vydal Okresní soud Brno--venkov částečný rozsudek o vydání dvou strojů v závodě Prudká a dne 27. 10. 2008 byl další částečný rozsudek, který se týkal zaniklých staveb v závodě Předklášteří a na Prudké, od tohoto data však opět dochází k průtahům. Částečné rozsudky se týkaly jen marginální problematiky celého sporu. Nalézací soud vydal v následujícím časovém úseku tři usnesení o znalci geodetovi a stanovil otázky pro znalce. Protože první ustanovený znalec Ing. M. D. zemřel a znalecký posudek nezpracoval, stanovil soud dalšího znalce geodeta Ing. M. S. Tento však nebyl schopen znalecký posudek provést ve lhůtě a učinil tak nikoli do 15. 4. 2009, ale až do 10. 8. 2009, přičemž v posudku výslovně uvádí: "Po dohodě se samosoudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou bylo upuštěno od vytýčení hranic požadovaných pozemků v terénu". Dne 11. 1. 2010 rozhodla samosoudkyně usnesením o stanovení dalšího znalce, geodeta Ing. S. K., CSc., který má vyznačit hranice pozemků v terénu, a to za situace, kdy tato otázka není předmětem soudního sporu a nemá pro jeho výsledek podstatný význam. Dle názoru stěžovatelky směřuje ve svém důsledku tento postup k protahování sporu a prodlužování doby, po kterou žalobci nemají přístup k restituovanému majetku. Soudní spor trvá cca 18 let, z toho necelých 8 let jej soudí soudkyně JUDr. Irena Hladíková. Délka trvání sporu, a to zejména od vydání rozsudku v roce 1998, který nároky žalobců jednoznačně určil, vyhovuje jen jedinému účastníku řízení, tj. žalovanému, zatímco žalobcům působí ztráty, jejich majetek chátrá, neboť žalovaný jej neudržuje a žalobci ho nejen nemohou užívat, ale po celou dobu z něj nemají žádný příjem. Soudce má být při projednávání věci nezávislý a nestranný. Navrhovatelka má právo na spravedlivý proces a součástí tohoto práva je i nárok na to, aby její spor byl posuzován soudcem, který není ve věci podjatý. Procesní soudkyně sama ve svých vyjádřeních uvádí, že je ve věci podjatá a že byla vystavena zásahům do projednávání věci nestranně a nezávisle. V osobě soudkyně je také důvod, proč není řízení ukončeno, neboť porušuje základní právo navrhovatelky zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka dále upozorňuje na skutečnost, že v restituovaném podniku došlo již k ukončení výroby. Ministerstvo průmyslu a obchodu zrušilo ke dni 9. 11. 2009 státní podnik Brněnské papírny a likvidátor propustil prakticky všechny zaměstnance. Uvedeným postupem došlo k obrovskému snížení hodnoty restituovaného majetku. Navrhovatelka je toho názoru, že vztah soudkyně JUDr. Ireny Hladíkové k této konkrétní projednávané věci nabyl takové povahy a intenzity, že ze strany této soudkyně vylučuje objektivní a nestranné posouzení záležitosti.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu, jakož i tvrzený jiný zásah veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat hodnocení skutkových okolností, a to ani v případech, že by s takovým hodnocením nesouhlasil. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Část argumentace obsažené v ústavní stížnosti směřuje proti interpretaci jednoduchého práva - konkrétně ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. V projednávané věci odůvodnil Krajský soud v Brně svůj závěr o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci, zněním §14 odst. 4 o. s. ř., podle nějž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho procesním postupu ve věci. Stejně tak krajský soud neshledal důvody, které by zavdaly pochybnostem o nepodjatosti JUDr. Hladíkové. Uvádí-li stěžovatelka ve svém návrhu, že sama soudkyně vyjádřila pochybnost o své nezaujatosti, z jejího vyjádření k námitce podjatosti obsaženém na č.l. 2919 nevyplývá, že by se soudkyně sama cítila býti ve věci podjatou. Stěžovatelčiny pochybnosti stran krajského soudu tudíž Ústavní soud nesdílí. K tomu srov. rovněž senátní usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3195/09, IV. ÚS 556/09, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz.
V souvislosti s výše uvedeným Ústavní soud konstatuje, že z vyžádaného soudního spisu nevyplývá, že by soudkyně JUDr. Hladíková byla ve věci zcela nečinná. Nicméně tato skutečnost nemění ničeho na závěrech vyslovených Ústavním soudem v usnesení ze dne 15. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2981/07. Čtvrtý senát Ústavního soudu zatím nevidí důvody pro změnu tam uvedených vývodů, ovšem pokud by v dohledné době nedošlo k přijetí rozhodnutí ve věci samé, nemůže stěžovatelka doplácet na "nepostup" soudkyně a bylo by na místě zvážení odebrání věci z důvodu její podjatosti, a to se všemi důsledky naznačenými ve výše citovaném usnesení Ústavního soudu.
Co se týče námitek stěžovatelky vztahující se k průtahům v řízení, je třeba konstatovat, že z dotčeného soudního spisu okresního soudu, ani z podání stěžovatelky nevyplývá, že by tato podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s průtahy v řízení byla stěžovatelka v předchozím usnesení Ústavního soudu odkázána na nález sp. zn. IV. ÚS 391/07, který se problematice průtahů souhrnně věnuje a zmiňuje též procesní předpoklady pro podání ústavní stížnosti ve věci průtahů v řízení.
Navzdory výše uvedenému Ústavní soud uvádí, že osmnáctileté trvání soudního řízení zcela vybočuje z premis spravedlivého procesu, jak je garantován čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud apeluje na Okresní soud Brno-venkov, aby se předmětným případem intenzivně zabýval a bezodkladně ve věci rozhodl.
Domáhá-li se stěžovatelka náhrady nákladů podle ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu, nelze jí vyhovět, neboť tato možnost by přicházela v úvahu toliko v případě, že by ústavní stížnost nebyla odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl ve věci bez zbytečného odkladu, nebylo usnesením rozhodováno o projednání věci mimo pořadí.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než aby tu část ústavní stížnosti směřující proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 399/93 odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost a v části vztahující se k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2009 č. j. 16 Nc 432/2009-2956 stížnost odmítl v souladu s ustanovením. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu