ECLI:CZ:US:2010:4.US.1226.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1226/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. června 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Miroslavem Šipkou, advokátem, AK se sídlem v Sokolově, Jednoty 1628, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2010 sp. zn. 50 To 415/2009 a usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 6. 2009 čj. 31 Nt 1411/2008-63 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 26. 4. 2010 a doplněným dne 16. 6. 2010 se J. S. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci Okresního soudu v Sokolově (dále jen "okresní soud") sp. zn. 3T 92/2007.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Odsouzený byl rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 6. 2007 sp. zn. 3T 92/2007 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "stížnostní soud") ze dne 20. 8. 2007 pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže dle §234 odst. 1 tr. zákona spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou dle §41 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let nepodmíněně, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou; dále mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému škodu.
Dne 25. 6. 2009 okresní soud zamítl jako nedůvodný návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení v trestní věci téhož soudu sp. zn. 3T 92/2007. Dospěl k závěru, že tento návrh byl pouze pokračováním, resp. opakováním, původní obhajoby, kterou odsouzený zaujal v původním trestním řízení.
Dne 15. 3. 2010 stížnostní soud v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 25. 6. 2009 jako nedůvodnou zamítl.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že v řízení před stížnostním soudem bylo porušeno základní právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že navrhovaný nový důkaz výslechem svědka T. H. nebyl proveden a zamítnutí návrhu na jeho provedení nebylo v odůvodnění rozhodnutí stížnostního soudu řádně a dostatečně zdůvodněno. Stěžovatel dále polemizoval s postupem obecných soudů a jejich právním posouzením.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení o návrhu na povolení obnovy řízení:
Ústavní soud připomíná, že právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené v hlavě páté Listiny, resp. právo na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem zaručené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), musí být vykládáno ve světle Preambulí k Ústavě České republiky, resp. Úmluvě, deklarujících princip právního státu. Jedním ze základních prvků tohoto principu je princip právní jistoty; ten mj. vyžaduje, aby konečná rozhodnutí obecných soudů nebyla zpochybňována a aby žádná ze stran skončeného řízení nebyla oprávněna žádat jeho znovuotevření toliko za účelem opětovného projednání a nového rozhodnutí ve věci.
Výjimka z uvedeného principu právní jistoty je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání. Pravomoc soudů vyšších stupňů zrušit nebo změnit závazná a vykonatelná soudní rozhodnutí by měla být vykonávána jen pro nápravu zásadních pochybení ("podstatných vad") za účelem dosažení spravedlivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a potřebou zajistit efektivitu soudního systému (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 1. 2009 ve věci Lenskaya proti Rusku, stížnost č. 28730/03, odst. 30 a násl., http://www.echr.coe.int).
Na úrovni zákona jsou předpoklady zásahu do principu právní jistoty v trestních věcech pravomocně skončených upraveny též v ustanovení §277 a násl. tr. řádu o obnově řízení. Posouzení otázky, zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé a způsobilé přivodit důsledky dle ustanovení §278 odst. 1 tr. řádu, je výlučnou záležitostí obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.
V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci nutno vzít v úvahu, že navrhovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.
I když se v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy (o takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy), nutno na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. I v řízení o návrhu na povolení obnovy obecné soudy disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.
Aplikace obecných principů na projednávaný případ:
Z napadeného rozhodnutí okresního soudu ze dne 25. 6. 2009 zřetelně vyplývá (což následně konstatoval i stížnostní soud), že při rozhodování o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení postupoval v souladu se zákonem a v průběhu veřejného zasedání provedl dostatek důkazů potřebných pro to, aby mohl o věci rozhodnout; neprovedení dalších navrhovaných důkazů dostatečně odůvodnil na str. 4 svého rozhodnutí.
Stížnostní soud se ve svém rozhodnutí ze dne 15. 3. 2010 bez jakýchkoliv výhrad ztotožnil s tím, jak se okresní soud s jednotlivými konkrétně vznesenými návrhy na doplnění dokazování vypořádal; neprovedení nově navrženého důkazu výslechem svědka T. H. odůvodnil konstatováním, že ve vztahu k situaci před Komerční bankou v Sokolově již bylo řádné dokazování a skutkový děj byl dostatečně prokázán důkazy již provedenými. Ústavní soud je toho názoru, že tento postup stížnostního soudu nelze označit jako rozporný s právem na spravedlivý proces.
Za uvedených okolností je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda jím předložené důkazy a tvrzení byly novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu §278 odst. 1 tr. řádu, či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů učiněných v řízení o návrhu na povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení obecnými soudy vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů [srov. např. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (46)].
Z uvedených důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatele o porušení principů spravedlivého procesu v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení jako zjevně neopodstatněné, čehož vyústěním je odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. června 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu