ECLI:CZ:US:2010:4.US.1329.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1329/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Matco, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově č. j. 8 EC 1159/2009-58 ze dne 17. února 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Sokolově (dále jen "soud") v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se na žalované N. A. (dále jen "žalovaná") domáhala zaplacení částky 7.668,- Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 7.011,- Kč ode 13. září 2007 do zaplacení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobu stěžovatele zamítl na základě závěru, že stěžovatel neprokázal, že by právní předchůdce stěžovatele na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. března 2007 poskytl částku 7.790,- Kč za účelem úhrady kupní ceny zboží specifikovaného v této smlouvě o úvěru, tedy že plnil žalované.
Stěžovatelka v záhlaví citované rozhodnutí a postup obecného soudu předcházející jeho vydání považuje za rozporné s právem na spravedlivý proces. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že pokud měl soud pochybnosti o poskytnutí úvěru žalované, měl o tom stěžovatelku na jednání, které ve věci proběhlo, ve smyslu ust. §118a odst. 3 občanského soudního řádu, poučit. To však soud neučinil. Pokud pak žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, nejenže řízení zatížil vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nýbrž také porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces. V této souvislosti stěžovatel cituje a odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 212/06.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
V této věci je podstatnou též ta skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 7.668,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou postupů nebo rozhodnutí naprosto extrémních) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Stěžovatel svou argumentaci opírá o závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. října 2006. Odkaz na tento nález však není zcela případný. Stěžejní důvod porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve věci rozhodované Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 212/06 spočíval v tom, že obecné soudy neprovedly navrhované důkazy, aniž by rozhodly o tom, že tyto důkazy neprovedou a z jakého důvodu. Stěžovatel přitom namítal, že právě těmito důkazy hodlal prokázat tvrzení, která by mu byla ku prospěchu. Nepoučení stěžovatele podle §118a občanského soudního řádu, i když žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta proto, že stěžovatel neprokázal, že nastala pojistná událost, tedy pro neunesení důkazního břemene, nebylo hlavním důvodem zrušení napadených rozhodnutí, byť i v této skutečnosti shledal Ústavní soud zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Navíc v tomto případě se závěr o neunesení důkazního břemene týkal identity poškozeného automobilu. Tuto otázku, resp. pochyby o identitě poškozeného automobilu (s ohledem na nemožnost nalezení nebo rozluštění jeho identifikačních znaků), však lze označit za skutečnost z hlediska nezbytnosti dokazování nikoli primární, a to v tom smyslu, že nezbytnost dokazování této skutečnosti nebyla na první pohled zřejmá.
Žaloba stěžovatele byla zamítnuta z toho důvodu, že stěžovatel neprokázal poskytnutí plnění, jehož se žalobou domáhal, předchůdcem stěžovatele žalované. Tuto skutečnost, tedy poskytnutí požadované částky předchůdcem stěžovatele žalované, lze nepochybně naopak označit za primární. Bylo zcela evidentní, že nezbytným předpokladem pro úspěch žaloby bylo doložení tohoto plnění. Stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátem, který si jako profesionál této okolnosti měl nepochybně být vědom a k jejímu prokázání i bez poučení soudem navrhnout důkazy.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavní soud uzavírá, že v neposkytnutí poučení stěžovateli podle ust. §118a občanského soudního řádu o nutnosti prokázání poskytnutí plnění žalované (předchůdcem stěžovatele) nezbytnost jeho kasačního zásahu nezakládá, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu