ECLI:CZ:US:2010:4.US.1769.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1769/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Hrušovanská chemická společnost, spol. s r. o., 28. října 434/211, Ostrava - Mariánské Hory, právně zastoupené advokátkou JUDr. Hanou Hučkovou, tř. 28. října 211, Ostrava - Mariánské Hory, jíž se domáhá uložení povinnosti Vrchnímu soudu v Olomouci, aby rozhodl ve věci samé vedené u něj pod. sp. zn. 7 Cmo 106/2009 ze dne 28. 5. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V předmětné ústavní stížnosti stěžovatelka rámcově popsala dosavadní průběh insolventního řízení společnosti SEPO-EXIM, s. r. o., v likvidaci. Krajský soud v Ostravě vydal dne 4. 2. 2009 usnesením, jímž zrušil předběžné opatření nařízené usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 1997 č. j. Nc 7/97 ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 7 Cmo 900/99-110, ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 6. 2000 č. j. 7 Cmo 900/99-130, kterým byl úpadci SEPO-EXIM, s. r. o., v likvidaci, zakázán převod k označeným nemovitostem. Stěžovatelka si podala proti citovanému usnesení odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který dne 28. 5. 2009 vyřídil věc bez věcného vyřízení. Svůj postup odůvodnil vrchní soud tím, že zrušení nařízeného předběžného opatření brání zákonná překážka přerušení řízení, která vznikla v souvislosti s prohlášením konkurzu. Dle názoru odvolacího soudu nebylo na místě, aby soud prvního stupně rozhodoval o zrušení předběžného opatření z moci úřední a proto ani vrchní soud o podaném odvolání nerozhodl.
V této procesní fázi řízení si stěžovatelka podala ústavní stížnost, neboť se domnívá, že postupem vrchního soudu došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, které garantuje každému domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatelka spatřuje v postupu vrchního soudu též porušení čl. 90 Ústavy, neboť soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
II.
Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že k jejímu projednání není příslušný.
Stěžovatel se ve svém stížnostním návrhu domáhá toho, aby uložil Vrchnímu soudu v Olomouci povinnost rozhodnout ve věci samé vedené u něj pod sp. zn. 7 Cmo 106/2009. Z ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu však vyplývá, že Ústavní soud může toliko zrušit napadené rozhodnutí a v případě, že se jedná o tzv. jiný zásah veřejné moci, než je rozhodnutí, může orgánu zakázat, aby pokračoval v porušování práva a svobody, příp. mu může přikázat, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Ničeho takového se však stěžovatelka ve svém návrhu nedomáhala a proto se Ústavní soud nemohl jejím návrhem věcně zabývat.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj