ECLI:CZ:US:2010:4.US.1777.10.3
sp. zn. IV. ÚS 1777/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2010 o návrhu P. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 8 Co 476/10 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 12. 2009 sp. zn. 27 C 645/09 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností, a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti, a bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 997/10, II. ÚS 1127/10, II. ÚS 1361/10) Ústavní soud ústavní stížnost dle citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. června 2010
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj