ECLI:CZ:US:2010:4.US.1844.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1844/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatelky Českomoravské investiční, a. s., se sídlem Brno, Bartošova 1833/6, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2008 č. j. 19 Co 557/2007- 173, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 7. 2007 č. j. 7 C 25/2007- 134 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010 č. j. 32 Cdo 1976/2008-209, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 28. 6. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující formální předpoklady projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní subjektivní práva (svobody) garantovaná jí zejména čl. 11 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V řízení, z nichž vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelka domáhala určení [v souladu s §80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů], že kupní smlouva uzavřená mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizace, jako prodávající, a společností TOBA TRADE, s. r. o., jako kupující, je neplatná, respektive určení, že vlastníkem nemovitostí, jež jsou předmětem zmiňované kupní smlouvy, je Česká republika, kdy s tímto majetkem má právo hospodařit právě Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.
Již na tomto místě je třeba konstatovat, že stěžovatelka vede typově několik stejných sporů [v nichž jsou legitimováni stejní účastníci řízení], kterými se opakovaně zabývaly jak obecné soudy, včetně soudu Nejvyššího, tak Ústavní soud, jenž v jejich postupu neshledal nic protiústavního - srov. nejnověji například usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 637/10.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a ochrany vlastnictví, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadená rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k tomu, že jde ze strany stěžovatelky o opakovanou polemiku s právními závěry obecných soudů, odkazuje Ústavní soud stěžovatelku na svá předchozí rozhodnutí, v nichž se argumentací stěžovatelky podrobně zabýval.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Z toho důvodu nemohlo být ani nařizováno ústní jednání ve smyslu §44 zákona o Ústavním soudu [srov. ustanovení §44 odst. 1 citovaného zákona a contrario].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu