ECLI:CZ:US:2010:4.US.194.10.1
sp. zn. IV. ÚS 194/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem Praha 3, Žerotínova 37, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2002 sp. zn. 40 C 440/2002, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. ledna 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Svoji ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti se zjišťuje, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 byl stěžovatelce ustanoven podle §29 o. s. ř. opatrovník a rozsudkem téhož soudu ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) částku 808,- Kč a náklady řízení v částce 3 825,- Kč z titulu jízdného a přirážky k němu, neboť cestovala ve veřejném dopravním prostředku provozovaném žalobcem a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou. O vydaných rozhodnutích obvodního soudu se stěžovatelka dozvěděla až v rámci nařízené exekuce dne 12. ledna 2010.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že jí nikdy nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání ani předmětný rozsudek. Stěžovatelka přisvědčila, že se v době doručování nezdržovala v místě svého trvalého pobytu, avšak tato skutečnost ještě není podkladem pro závěr, že je neznámého pobytu. Soud podle názoru stěžovatelky provedl pouze formální šetření a ustanovení opatrovníka se jeví jako takové, které mělo pouze urychlit soudní řízení. Stěžovatelka má proto za to, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a vyčerpat veškeré procesní postupy dané zákonem, zejména uplatnit náležitou procesní obranu proti podané žalobě.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje tím, že je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo jeho ustanovení §229 odst. 1 doplněno o písm. h), podle něhož může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".
Podle §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Tím se stala zjevně nepoužitelnou judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatelka v obecné rovině v ústavní stížnosti odvolávala (srov. kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 769/06).
Stěžovatelka, aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zahájila (opak se z ústavní stížnosti nepodává), tak může rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 vydaný dne 26. února 2002 napadnout tímto opravným prostředkem.
Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji soudkyní zpravodajkou odmítl.
K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka