ECLI:CZ:US:2010:4.US.1959.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1959/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. K., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Lounech, Pod Nemocnicí 2381, směřujícího proti jinému zásahu orgánu veřejné moci takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 16. dubna 2010 návrh stěžovatele, doplněný na základě výzvy Ústavního soudu jeho právním zástupcem dne 9. září 2010, kterým se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Litoměřicích vydat rozhodnutí, podle kterého se zbytek trestu stěžovatele, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 24 T 64/2008 ze dne 16. července 2008, nevykoná, a vydat příkaz k propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody.
Z předložené ústavní stížnosti a z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp zn. 24 T 64/2008 ze dne 16. července 2008 uznán vinným pokusem trestného činu krádeže dle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona a byl odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Přípisem ze dne 16. února 2010 bylo stěžovateli Okresním soudem v Litoměřicích sděleno, že z důvodu účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. byl v listopadu 2009 přezkoumán jeho spis sp. zn. 24 T 64/2008 a bylo zjištěno, že trestný čin, pro který byl odsouzen, je i nadále trestný, a tudíž se stěžovatele netýká žádná změna vyplývající z cit. zákona. Dne 7. července 2010 stěžovatel podal stížnost, na základě které mu bylo sděleno, že soud trvá na svém předchozím stanovisku.
Stěžovatel se závěrem Okresního soudu v Litoměřicích nesouhlasí. Podle jeho názoru měl být na základě §419 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku propuštěn, neboť jím spáchaný čin již není trestným činem.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Namítá-li stěžovatel skutečnost, že obecný soud nevydal rozhodnutí, ačkoliv tak učinit měl, je zřejmé, že brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve formě nečinnosti [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon o Ústavním soudu jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jsou zakotveny právní instituty, jež umožňují obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi/návrhy na postup soudu, jde-li o nečinnost či průtahy v řízení. Upraven je zde institut stížnosti na průtahy dle §164 a institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona o soudech a soudcích. Tento návrh není stížností podmíněn. Využití návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu přitom Ústavní soud opakovaně označil za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 180/04 nebo např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3214/08, III. ÚS 2998/08, sp. zn. II. ÚS 897/09 nebo sp. zn. III. ÚS 1747/10).
Ústavní soud dotazem na Krajský soud v Ústí nad Labem, který v okamžiku rozhodování Ústavního soudu disponoval spisem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 24 T 64/2008, zjistil, že stěžovatel nevyužil jakýkoliv právní institut proti nečinnosti, zejména pak návrh dle §174a zákona o soudech a soudcích, který opakovaně označil Ústavní soud za efektivní prostředek ochrany proti nečinnosti. Stěžovatel se po obdržení sdělení obecného soudu přímo obrátil na Ústavní soud. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné prostředky k ochraně svých práv.
Protože se stěžovatel domáhá ústavní stížností ochrany proti nečinnosti Okresního soudu v Litoměřicích bez toho, že by napřed (v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) využil jiné dostupné zákonné procesní prostředky proti nečinnosti, rozhodl Ústavní soud dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. září 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka