ECLI:CZ:US:2010:4.US.2023.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2023/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti C. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. března 2009 č. j. 73 Co 302/2008-401 a Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. dubna 2008 č. j. 9 C 1329/2001-324, spojené s návrhy na přerušení řízení a předložení předběžné otázky Soudu první instance Evropských společenství dle Čl. 234 Smlouvy o založení Evropských společenství, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. července 2009, se stěžovatel jako právní nástupce svého otce F. O. K., zemřelého, podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žaloba jeho otce o určení vlastnictví k nemovitostem v k. ú. Horní a Dolní Prysk, neboť má za to, že postupem obecných soudů ve věci jeho otce došlo k porušení práva jeho otce na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k porušení zákazu diskriminace dle čl. 14 Úmluvy a čl. 11 odst. 4 Listiny a k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny. Stěžovatel současně navrhl, aby bylo řízení přerušeno a věc předložena Soudu první instance Evropských společenství s předběžnou otázkou, v návrhu citovanou.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Zákon o Ústavním soudu nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel. Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, domáhá se ochrany práv svého otce, který dne 2. dubna 2009 zemřel. Podle ustanovení §107 odst. 2 občanského soudního řádu, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, případně ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Vzhledem ke skutečnosti, že k podanému návrhu nebyla přiložena plná moc ani osvědčení, že navrhovatel je univerzálním dědicem zemřelého F. O. K., Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění těchto vad.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2010 stěžovatel sice předložil Ústavnímu soudu plnou moc ze dne 22. prosince 2009, avšak nedoložil, že je právním nástupcem zemřelého otce. Jak je známo Ústavnímu soudu ze spisů vedených pod sp. zn. III. ÚS 1255/09 a IV. ÚS 294/09, dědické řízení dosud není pravomocně skončeno a právní nástupce zemřelého dosud určen nebyl.
Z obsahu spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 9 C 1329/ 2001 se zjišťuje, že v řízení zahájeném na návrh F. O. K. byl dne 19. března 2009 Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci vydán pod č. j. 73 Co 302/2008-401 rozsudek, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zmocněnci F. O. K. až dne 24. června 2009, tedy více jak dva měsíce po jeho úmrtí. Podle ustanovení §33b odst. 2 občanského zákoníku plná moc zaniká smrtí zmocnitele, přičemž dle ustanovení §28 odst. 5 občanského soudního řádu zemře-li zastoupený, plná moc zaniká. Z uvedeného plyne, že plná moc udělená F. O. K. jeho zástupci Mgr. J. Č. dne 21. prosince 2000 jeho smrtí zanikla, a to i s ohledem na skutečnost, že převzetí rozsudku zmocněncem v dané věci nelze považovat za úkon, který má na mysli ustanovení §33b odst. 6 občanského zákoníku, tj. úkon, který by nesnesl odkladu. Za situace, kdy zahájené soudní řízení F. O. K. nemohlo být pravomocně skončeno, dědické řízení dosud není skončeno a stěžovatel v současné době není schopen doložit, že je univerzálním dědicem F. O. K., právě umožnění převzetí rozsudku po smrti F. O. K. jeho zmocněncem by mohlo vést k případné újmě na právech nástupců zemřelého, tj. jeho dědiců, a proto je s ohledem na výše citovaná ustanovení nezbytné napadený rozsudek odvolacího soudu dědici či dědicům po skončení dědického řízení doručit. Bude pak záviset zcela na dědici či dědicích, zda se budou domáhat uplatnění svých práv podáním případné ústavní stížnosti.
Pro shora uvedené byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná. Pro rozhodování o přerušení řízení či o předložení věci Soudu první instance Evropských společenství, jak se navrhovatel v ústavní stížnosti domáhá, po odmítnutí návrhu pro nepřípustnost nebyl dán důvod.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu