ECLI:CZ:US:2010:4.US.211.10.1
sp. zn. IV. ÚS 211/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Mgr. R. K., zastoupeného Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2009 sp. zn. 4 Tdo 1075/2009 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. března 2009 sp. zn. 4 To 276/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, jak je v jeho naraci blíže popsáno, že obecné soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, v důsledku čehož rozhodly v neprospěch stěžovatele.
Pro rozsah následných vývodů poznamenává se, že stran rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel žádné výhrady vůči rozhodovacím důvodům vtěleným do obsahu odůvodnění označeného usnesení nevznesl.
Stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Náležitě v nezbytném rozsahu reagoval na námitky stěžovatele, přičemž přijatý závěr podložil konstatováním, že mají povahu důkazní polemiky a pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), potažmo potom písm. l) tr. řádu, je bez dalšího podřadit nelze.
Náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu prezentovaný v napadeném usnesení odpovídá judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován (sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06). V důsledku toho posoudil Ústavní soud (kasační) návrh stěžovatele ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný.
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. března 2009 sp. zn. 4 To 276/2008 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro tyto důvody bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu