ECLI:CZ:US:2010:4.US.2865.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2865/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. února 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů a) Ing. J. P. a b) L. K., zastoupených JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem Ostrava-Přívoz, Fügnerova 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2009 č. j. 62 Co 81/2007-227, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 3. 2006 č. j. 46 C 128/2003-70. Uvedli, že u jmenovaného soudu uplatnili nárok na doplatek náhrady vkladů, přičemž, dle jejich přesvědčení, na podkladě nesprávného právního posouzení věci, nesprávné aplikace a vyložení právní normy - §18 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., byla žaloba zamítnuta. Městský soud v Praze pak toto pochybení neodstranil, a proto se jeho rozhodnutím cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy České republiky. Dále poukázali na průběh odvolacího řízení, na složení senátu, jenž byl, dle jejich přesvědčení, v rozhodování o odvolání nesprávně obsazený, ačkoliv se opakovaně práva na zákonného soudce dovolávali. Vyslovili nesouhlas i s výrokem o nákladech řízení, které byli zavázáni zaplatit žalovanému, když v předmětné věci měl soud postupovat podle §150 občanského soudního řádu, a pokud jde o výši účtovaných nákladů žalovaným, pak tuto posuzovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2009 sp. zn. 62 Co 81/2007 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud podle §212 a §212a občanského soudního řádu přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 3. 2006 č. j. 46 C 128/2003-70, u kterého se domáhal žalobce a) zaplacení částky 46.432,- Kč a žalobkyně b) částky 46.452,- Kč, oba s 2,5% úroky z prodlení od 29. 9. 2003 do zaplacení a s poukazem na důkazy provedené a hodnocené soudem I. stupně, za použití a výkladu §17 odst. 1, §18 odst. 1 a §20 odst. 3 zákona č. 87/1995 Sb., ve znění zákona č. 212/2001 Sb., rozsudek, jímž byla žaloba ve věci samé zamítnuta, potvrdil, ve výroku o povinnosti žalobců uhradit žalované náklady řízení v nepatrné části změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V obsáhlém odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami žalobců (nyní stěžovatelů) a vyčerpávajícím způsobem vyložil, pro které skutečnosti při zkoumání opodstatněnosti uplatněných finančních částek - části vkladů (a příslušenství) uložených u Družstevní záložny, která nebyla schopna svým závazkům vůči vkladatelům dostát, postupoval soud I. stupně v souladu s příslušnými právními předpisy a zjištěným skutkovým stavem. Stejně tak se vypořádal s jejich výhradami, týkajícími se obsazení senátu 62 Co, jakož i s výhradami proti výroku o nákladech řízení. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno pouze dodat, že v ústavní stížnosti proti výrokům o nákladech řízení poukaz na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2929/07 není opodstatněný, když v citovaném rozhodnutí šlo o posouzení nákladů řízení z hlediska jejich účelnosti (vynaložených na odměnu zastupujícího advokáta), a to u účastníka, kterým byl Český stát - Ministerstvo financí ČR, ve věci stěžovatelů však žalovaný Zajišťovací fond družstevních záložen takové postavení nemá.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu