infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.02.2010, sp. zn. IV. ÚS 3126/09 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.3126.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:4.US.3126.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3126/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem advokátní kanceláře PONCZA | ŠRÁMEK, se sídlem Pobialova 10, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 587/2008-498 ze dne 22. 9. 2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 3. 12. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se touto ústavní stížností domáhá zrušení výše citovaného usnesení, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na opravu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 18. 5. 2009. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem bylo porušeno její základní subjektivní právo na spravedlivý proces, jež je jí garantováno zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K procesní stránce právě posuzované věci budiž na tomto místě ještě poznamenáno, že řízení u krajského soudu, v rámci něhož bylo vydáno i napadené usnesení, bylo již pravomocně skončeno, a to rozsudkem ze dne 18. 5. 2009 sp. zn. 11 Co 587/2008 - ústavnost právě citovaného rozsudku byla nadto posouzena v rámci řízení o ústavní stížnosti podané stěžovatelkou, když Ústavní soud tuto stížnost odmítl svým usnesením ze dne 8. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2535/09 jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přezkoumal napadené procesní rozhodnutí krajského soudu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Z čl. 83 Ústavy vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem jednoduchého práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí obecným soudům. Při posuzování předmětného případu vyšel Ústavní soud především ze skutečnosti, že napadené procesní rozhodnutí soudu se týká řízení, jež bylo pravomocně skončeno meritorním rozsudkem, jehož ústavnost již byla přezkoumána. Jakýkoli přezkum tohoto procesního rozhodnutí je tedy bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelky vyhověl, na meritorním rozhodnutí by to stejně nemohlo nic změnit. Teorie a praxe ústavního soudnictví v této souvislosti vyžaduje, aby ústavní stížnost byla projednávána ve stavu bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit v praxi Spolkového ústavního soudu - srov. k tomu např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142 - 150), tj. ve stavu, kdy spor ještě neodezněl nebo nebyl vyřešen jinou cestou s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení. Z povahy institutu ústavní stížnosti i z právě uvedeného vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout zásadně jen tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele, když toto porušení musí být v době rozhodování ústavní stížnosti stále aktuální. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 17. února 2010 Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.3126.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3126/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 17. 2. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 12. 2009
Datum zpřístupnění 10. 3. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §40
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík rozhodnutí procesní
protokol
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3126-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65158
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02