ECLI:CZ:US:2010:4.US.3384.09.2
sp. zn. IV. ÚS 3384/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky E. Ž., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 17, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. 5 NZT 21/2001, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí, jímž Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů Evropské unie, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 a 5 trestního zákona. Uvedla, že si je vědoma nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003, v němž bylo mj. vysloveno, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání, když jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení, je však přesvědčena o tom, že takové řízení je samo o sobě nejintenzivnějším zásahem do integrity člověka, který může stát vyvinout, a každá osoba má právo domáhat se ústavněprávní ochrany již ve stádiu přípravného řízení, zejména když je z okolností případu zjevné, že jde o evidentní překračování pravomoci orgánů činných v trestním řízení, které je dlouhodobé a cíleně zaměřené proti ní a případně dalším osobám. V ústavní stížnosti popsala průběh trestního stíhání, zahájeného proti ní 8. 1. 2002, postup Vrchního státního zastupitelství v Praze, k němuž podala proti tomu stížnost, dále pak postup soudu I. stupně, který ji uznal vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona, jakož i Vrchního soudu v Praze, jenž na základě odvolání rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil vrchnímu státnímu zastupitelství k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že se soud I. stupně dopustil procesních pochybení, a že příslušné orgány v přípravném řízení postupovaly v přímém rozporu se zákonnými ustanoveními, v důsledku čehož nebylo trestní stíhání obžalovaných řádně zahájeno, a jedná se tak o procesní vadu, která je v řízení před soudem neodstranitelná. Přestože poté policejní orgán neudělal žádné nové prověřování, bylo vydáno usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, proti němu podala stížnost, ve které poukázala nejen na svou činnost v Komerční bance a. s., nýbrž i na délku doby, po kterou její stíhání probíhá, když s ohledem na to namítla jeho promlčení. Nejvyšší státní zastupitelství nevzalo zřetel na vady prvního usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, které sama považuje za nulitní, a vyslovilo názor, že k promlčení nedošlo. Jeho zamítavým rozhodnutím se cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní státní zastupitelství opodstatněně zamítlo její stížnost, když přezkoumalo v souladu s §147 odst. 1 trestního řádu správnost výroků napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky (včetně dalších osob současně stíhaných), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Na základě obsáhlého odůvodnění usnesení nutno konstatovat, že v rozhodnutí Nejvyšší státní zastupitelství dostálo jak své povinnosti dbát zájmů státu, tak povinnosti vykonávat dozorčí činnost nad zákonností přípravného řízení dle §174 odst. 1 trestního řádu a nebylo shledáno, že by při výkonu zákonem svěřené dozorčí činnosti postupovalo s libovůlí či svévolí. Nutno zdůraznit, že Ústavní soud však není oprávněn meritorně posuzovat důvodnost těch námitek stěžovatelkou uplatněných, v nichž poukazuje na okolnosti, za kterých působila a plnila povinnosti v Komerční bance, a. s., na délku probíhajícího řízení a promlčení jejího stíhání, když přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního řízení a vyjadřovat se k opodstatněnosti trestního stíhání (či jeho promlčení) náleží výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 511/02).
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu