ECLI:CZ:US:2010:4.US.359.10.1
sp. zn. IV. ÚS 359/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. Ď., zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Přerově, nám. T.G.M. 11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tdo 619/2009, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008 č. j. 5 To 44/2008-921 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2008 č. j. 49 T 2/2006-701, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), porušení čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy, zaručujících presumpci neviny, čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, stanovících, které jednání je trestným činem, čl. 8 odst. 2 Listiny, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, a čl. 2 odst. 2 Listiny, resp. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2008 č. j. 49 T 2/2006-701 byl stěžovatel shledán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz dle ustanovení §140 odst. 2 alinea druhá zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), za použití §143 tr. z. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a dále k peněžitému trestu ve výši 400.000,- Kč za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Stěžovatelem podané odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008 č. j. 5 To 44/2008-921 zamítnuto a podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tdo 619/2009 odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
II.
Dříve než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje formální a obsahové náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jak Ústavní soud zjistil při vyžádání vyjádření obecných soudů, podal ministr spravedlnosti ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona směřující proti ústavní stížností napadenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci. K uvedené stížnosti Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 4 Tz 108/2009 vyslovil, že stížností pro porušení zákona napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008 č. j. 5 To 44/2008-921 byl v neprospěch stěžovatele porušen zákon v citovaných ustanoveních a předmětné usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2008 č. j. 49 T 2/2006-701 a všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením usnesení Vrchního soudu v Olomouci, pozbyla platnosti. V dané věci bude znovu rozhodovat Krajský soud v Ostravě.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se v případě ústavní stížnosti nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že ústavní stížnost lze podat tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že posuzovaná věc bude předmětem dalšího řízení před obecnými soudy, nelze než ústavní stížnost odmítnout pro její předčasnost.
Ústavní soud proto, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj