ECLI:CZ:US:2010:4.US.805.10.1
sp. zn. IV. ÚS 805/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2010 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Lehečkou, advokátem, AK se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2007 čj. 10 Ca 178/2006-130 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 18. 3. 2010, doplněným dne 12. 4., 13. 4. a 26. 5. 2010, se Ing. M. V. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí ze dne 14. 6. 2007 vydané v řízení o správní žalobě.
II.
Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "správní soud") a usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen "kasační soud") ze dne 10. 12. 2009 čj. 9 Afs 106/2009-223 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 14. 6. 2007 správní soud mj. zamítl žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2006, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích ze dne 11. 10. 2005 o dodatečném snížení daňové ztráty za rok 2003 o částku 85.000 Kč a dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za toto zdaňovací období ve výši 339.124 Kč; rozhodnutí správního soudu nabylo právní moci dne 2. 7. 2007.
Z usnesení kasačního soudu ze dne 10. 12. 2009 čj. 9 Afs 106/2009-223 je zřejmé, že pravomocné rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2006 žalobce postupně napadl více žalobami, které byly vesměs odmítány pro překážku věci rozsouzené, a to ústavní stížností napadeným rozhodnutím; proti některým z odmítavých rozhodnutí správního soudu podával žalobce kasační stížnosti, z nichž některé vzal zpět.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že procesní prostředky k uplatnění svých práv nemohl vyčerpat, neboť o vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí správního soudu ze dne 14. 6. 2007 se dověděl až náhodným nahlédnutím do spisu téhož soudu sp. zn. 10 Ca 178/2006 po uplynutí zákonných lhůt pro podání opravných prostředků.
Stěžovatel dále tvrdil, že inkriminované rozhodnutí mu v rozporu s ustanovením §54 odst. 3 s. ř. s. a §45b o. s. ř., v tehdy platném znění, bylo doručeno náhradně, ačkoliv náhradní doručení bylo vyloučeno; ústavní stížnost proto považoval za přípustnou.
Stručnou ústavněprávní argumentaci stěžovatele není nutno dále reprodukovat, neboť ústavní stížnost musela být odmítnuta z níže uvedených procesních důvodů.
IV.
Ústavní soud připomíná, že dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty. Účastníci řízení musejí a mohou za běžných okolností počítat s tím, že tato pravidla budou uplatňována.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); stěžovatel možnost podat řádnou kasační stížnost proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí správního soudu nevyužil; svým postupem tak vyloučil naplnění procesní podmínky věcné projednatelnosti ústavní stížnosti. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že náhradní doručení ústavní stížností napadeného rozhodnutí správního soudu ze dne 14. 6. 2007 bylo vyloučeno ve smyslu ustanovení §50d o.s. ř., v tehdy platném znění.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. května 2010
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj