ECLI:CZ:US:2010:4.US.960.10.2
sp. zn. IV. ÚS 960/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatelů J. J. a M. J., zastoupených JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Resselovo náměstí 135, Chrudim, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 18 Co 26/2010-98 ze dne 28. ledna 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chrudimi v řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy usnesením č. j. 3 C 182/2008-85 ze dne 26. listopadu 2009 zastavil řízení (výrok I.), uložil žalobci H.F.C. a.s. (dále jen "žalobce") nahradit stěžovatelům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 16.898,- Kč (výrok II.) a rozhodl o vrácení částky 3.000,- Kč na zaplaceném soudním poplatku žalobci (výrok III.). K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "odvolací soud") usnesením č. j. 18 Co 26/2010-98 ze dne 28. ledna 2010 usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobce je povinen nahradit stěžovatelům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 13.920,- Kč (výrok I.) a uložil stěžovatelům nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 800,- Kč.
Stěžovatelé se v záhlaví citovaným rozhodnutím nesouhlasí. Uvádí, že v žalobě o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy jsou uvedeny nemovitosti, u kterých žalobce požadoval jejich převod do svého vlastnictví, a současně je v žalobě (s odkazem na smlouvu o smlouvě budoucí) uvedena kupní cena. Proto jde podle jejich názoru o právo penězi ocenitelné a o náhradě nákladů řízení tak mělo být rozhodnuto nikoli podle ust. §7 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ale podle jejího ust. §3 odst. 1.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností těchto soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů a Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 457/05). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek libovůle, nebo jejichž důsledkem by byl extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné.
Ústavní soud žádné z možných pochybení majících ústavněprávní význam v projednávané věci neshledal a napadený výrok považuje za ústavně konformní a za projev nezávislého soudního rozhodování. Odvolací soud své rozhodnutí řádným a zcela přezkoumatelným způsobem odůvodnil, přičemž Ústavní soud v jeho postupu nespatřuje prvky libovůle, extrémní rozpor s principy spravedlnosti, ani žádnou jinou okolnost mající za následek porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces nebo jiného jejich ústavně zaručeného práva či svobody. Argumentace stěžovatelů obsažená v ústavní stížnosti je navíc pouhým opakováním argumentace vznesené v odvolání, se kterou se však odvolací soud v odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí řádně vypořádal.
Podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2010
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu