ECLI:CZ:US:2011:1.US.1184.11.1
sp. zn. I. ÚS 1184/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. J. M., zastoupeného JUDr. Františkem Tůmou, advokátem se sídlem Praha 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 12. 2010, čj. 1 T 174/2006 - 1021, rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 3. 2007, čj. 1 T 174/2006 - 242, a usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství SKPV-1 Jihlava, ze dne 20. 12. 2005, ČTS: ORJI-856/KPV-OOK-2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obsáhlou ústavní stížností, spojenou s návrhem na zrušení části §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a s návrhem na odložení vykonatelnosti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 50 T 3/2009, stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu a Policie ČR, OŘ v Jihlavě, pro tvrzené porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), na spravedlivé projednání věci a na přiměřenou rychlost řízení.
Předtím než se Ústavní soud může zabývat předmětem ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady. Po přezkoumání těchto náležitostí bylo zjištěno, že ústavní stížnost nesplňuje základní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu. Jednou z podmínek jejího věcného projednání totiž je, podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Tento tzv. princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Přísluší mu zasahovat do činnosti jiných orgánů veřejné moci pouze v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv nebo svobod a náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Ústavní stížnost proto musí směřovat proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, neboť je koncipována jako subsidiární prostředek (ultima ratio) k ochraně základních práv, před jehož podáním musí být všechny přípustné procesní prostředky vyčerpány.
V posuzovaném případě Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 2. 12. 2010, čj. 1 T 174/2006 - 1021, zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení a poučil ho o tom, že proti tomuto usnesení lze podat stížnost. Tu stěžovatel (v souladu s tímto poučením) podal dne 2. 12. 2010 ústně do protokolu. Je tedy nepochybné, že tato stížnost je oním posledním, zákonem stanoveným, procesním prostředkem k ochraně jeho práv. O jeho stížnosti nebylo dosud rozhodnuto, což bylo ověřeno dotazem u Okresního soudu v Jihlavě dne 5. května 2011.
Ústavní stížnost tak směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. O jeho stížnosti dosud probíhá u obecných soudů řízení, v jehož rámci se může domáhat všech svých práv. Teprve poté, co bude v uvedeném řízení pravomocně rozhodnuto, otevře se mu prostor pro eventuální podání nové ústavní stížnosti, pokud bude mít i nadále za to, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Za daného stavu řízení před obecnými soudy je posuzovaná ústavní stížnost předčasná, což ji činí nepřípustnou ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu.
Pouze pro úplnost lze dodat, že stěžovatel v ústavní stížnosti znovu zopakoval své četné námitky, které již uplatnil v odůvodnění své předcházející ústavní stížnosti, směřující proti původnímu rozhodnutí o vině a trestu (rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 3. 2007, čj. 1 T 174/2006 - 242. Ústavní soud se jimi zabýval již v usnesení sp. zn. I. ÚS 2104/2009, ze dne 13. 8. 2009, kterým jeho ústavní stížnost odmítl pro zjevnou nepodstatnost, protože žádné dotčení jeho ústavně zaručených práv v uvedeném trestním řízení neshledal.
Proto soudci zpravodaji nezbylo než jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu