ECLI:CZ:US:2011:1.US.1273.11.1
sp. zn. I. ÚS 1273/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 2R Holding, s. r. o., IČ 27274276, se sídlem Weilova 1451/2g, Praha 10 - Hostivař, zastoupeného Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2011, č. j. MSPH 94 INS 3902/2010, 1 VSPH 1203/2010-B-118, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze (dále také "odvolací soud"). Usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2010, č. j. MSPH 94 INS 3902/2010-B-78.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán a zároveň také Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. V platném právu je tato zásada vyjádřena v §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon , v.r.k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov.
čl. 4 Ústavy). Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dále uvádí, že výše konstatované pravidlo neplatí pro mimořádný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Je tedy zcela zřejmé, že je věcí stěžovatele, zda tento mimořádný opravný prostředek podá, či nikoliv. (Šimíček, V. Ústavní stížnost. Praha: Linde, 2005, s. 134.)
Z elektronického spisu vedeného v insolvenčním řízení proti dlužníku PALCOR CZECH, s. r. o., IČ 27615812, se sídlem Krkonošská 1511/5, Praha 2, dostupného na https://isir.justice.cz, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dne 3. 5. 2011 napadl stejné rozhodnutí dovoláním, o kterém Nejvyšším soudem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Z tohoto důvodu ústavní stížnost není přípustná.
Pokud tedy stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bude o něm rozhodnuto tak, že není přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy již není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj