ECLI:CZ:US:2011:1.US.139.11.1
sp. zn. I. ÚS 139/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. D., zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Sokolovská 24, kterou se domáhal zrušení nezákonného zásahu orgánu veřejné moci do jeho základních práv a svobod, ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 149/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že Okresní soud v Liberci porušil jeho základní práva podle čl. 8 odst. 2, ve spojení s čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 10 odst. 1, 2, 3 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod s tím, že prováděl důkazy odposlechy ve dnech 19., 20. a 22. 10. 2010 a dne 9. 12. 2010, aniž by měl k tomu zákonné oprávnění podle §88 odst. 6 TrŘ. Dále požadoval, aby Ústavní soud Okresnímu soudu v Liberci uložil nepokračovat v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele a obnovil stav před tímto porušením a aby nezákonně pořízené záznamy odposlechů a prostorového zvukového sledování nebyly použity v hlavním líčení jako důkaz.
V ústavní stížnosti uvedl, že je na základě obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci obžalován ze spáchání trestných činů přijímání úplatku podle §160 odst. 2, odst. 3 písm. b) TrZ, trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) TrZ, trestného činu porušování služebních povinností podle §288 odst. 2 TrZ, trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 TrZ a trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 věta druhá TrZ.
V předmětné trestní věci proběhlo ve dnech 19., 20. a 22. října 2010 hlavní líčení, při němž byly prováděny důkazy odposlechy a záznamy o telekomunikačním zařízení, které byly pořízeny na základě Příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem. Stěžovatel je přesvědčen o nezákonnosti pořízených záznamů z odposlechu a zvukového prostorového sledování, proto vznesl u hlavního líčení námitku nezákonnosti uvedených důkazů; soud se však touto námitkou nezabýval.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Vzhledem k výše uvedenému nelze než uzavřít, že podaná ústavní stížnost je návrhem nepřípustným. Směřuje totiž proti postupu Okresního soudu v Liberci při provádění důkazů v hlavním líčení. V dané věci zřejmě nebylo dosud rozhodnuto ani v prvním stupni, natož aby se jednalo o rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Stěžovatel tak napadá pouze procesní postup okresního soudu v hlavním líčení. Rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, může být v dané věci konečný rozsudek v dané trestní věci. Stěžovatel má v rukou ještě celou řadu prostředků, jimiž se může bránit v průběhu celého trestního řízení. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to nepřípustný zásah do trestního řízení před obecnými soudy, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty i s výše citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na tyto závěry soudce zpravodaj odmítl podaný návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu