ECLI:CZ:US:2011:1.US.1846.11.1
sp. zn. I. ÚS 1846/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. N., zastoupeného Mgr. Jiřím Petříkem, advokátem, se sídlem Stankovského 144, Čelákovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2011, č. j. 15 Co 359/2009-126, a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 4. 2009, č. j. 10 C 253/2007-102, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení obecných soudů. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále také "odvolací soud") bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále také "soud prvního stupně"). Soud prvního stupně napadeným usnesením nepřipustil, aby do soudního řízení mezi žalobcem Ing. P. S. a žalovaným P. K. na stranu žalovaného přistoupil stěžovatel jako vedlejší účastník. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu byla porušena ústavně zakotvená práva a pravidla, zejména zákaz diskriminace, garantovaný čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu vlastnictví, garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal dosavadní průběh řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel dále uvádí, že jeho vedlejší účastenství je zcela zřejmé, legitimní a v souladu se základními právy zaručenými nejen Listinou základních práv a svobod, ale také mezinárodními úmluvami o lidských právech (zejména pak Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod).
Stěžovatel uvádí, že podmínkou vedlejšího účastenství není podle §93 odst. 1 občanského soudního řádu dotčení práv a oprávněných zájmů vedlejšího účastníka, ale je zde výslovně uvedeno, že jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Smyslem vedlejšího účastenství pak má být pomoc ve sporu některému z účastníků (jedné ze stran). Z citovaného zákonného ustanovení občanského soudního řádu a v odborné veřejnosti respektovaného komentáře má vyplývat, že stěžovatel má zcela mimořádný právní zájem na výsledku projednávaného soudního sporu o 20 000,-Kč s příslušenstvím. Žalovaný v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 253/2007 byl zaměstnancem předchozí správkyně konkurzní podstaty, kterou byla manželka stěžovatele JUDr. D. N. Dle stěžovatele je zcela nepochybné, že pokud by rozhodující soud uznal žalobu žalobce jako důvodnou, mělo by to pro JUDr. D. N. velmi nepříznivé důsledky, neboť by zde vznikl nárok na náhradu škody vůči ní. Z tohoto je pak zcela zřejmé, že případná platba náhrady škody by postihla nejen vedlejšího účastníka JUDr. D. N., tedy manželku stěžovatele, ale také samotného stěžovatele, neboť by byla placena ze společného jmění manželů a případným výkonem rozhodnutí by byl postižen majetek stěžovatele a vedlejšího účastníka JUDr. D. N. v rámci společného jmění manželů. V případném exekučním řízení by byl stěžovatel přímo ze zákona účastníkem tohoto řízení. Dle stěžovatele je tedy zcela absurdní, aby mu obecné soudy odepřely právo na spravedlivý proces tím, že mu odepřely práva vedlejšího účastníka, když tento zcela jednoznačně má zájem na výsledku soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 253/2007. Je zcela v souladu s dikcí a smyslem ustanovení §93 občanského soudního řádu, že stěžovatel jako vedlejší účastník hodlá pomoci žalovanému v předmětném sporu, neboť výsledek tohoto sporu bezprostředně ohrožuje jeho oprávněné zájmy a majetek. Nejde však jen o zájmy majetkové, ale i o otázku cti a dobrého jména. Stěžovatel je hluboce přesvědčen o naprosté nedůvodnosti žaloby, a právě proto chce vstoupit do řízení. Má-li být dodrženo právo stěžovatele na spravedlivý proces, pak je dle něj namístě uvést, že má stejná práva jako kterýkoliv jiný občan České republiky, a nic na tom nemění skutečnost, že v současné době je soudcem Krajského soudu v Brně. Procesní i hmotněprávní předpisy žádnému soudci nezakazují stát se účastníkem řízení, a pokud by tomu tak bylo, dostaly by se samozřejmě do rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Ze všech výše uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že je vedlejším účastníkem předmětného řízení, a to na straně žalovaného.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
Relevantní znění příslušných ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod:
Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
Čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod:
Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.
Čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
II.
Z předložených usnesení obecných soudů a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před soudem prvního stupně je vedeno řízení mezi žalobcem Ing. Petrem Sedláčkem, správcem konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., IČ 60746190, se sídlem Nádražní 625, Bystřice nad Pernštejnem, a žalovaným P. K., o zaplacení částky 20 000,- Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení bývalá správkyně konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., JUDr. D. N., navrhla svůj vstup do řízení na stranu žalovaného s tím, že u Krajského soudu v Brně je proti ní vedeno řízení o žalobě žalobce Ing. P. S. o zaplacení částky 1 715 000,- Kč s příslušenstvím, neboť jako bývalá správkyně konkurzní podstaty úpadce bez souhlasu věřitelského výboru uzavřela, krom jiného, dohodou o provedení práce s žalovaným P. K. Stejně tak vstup do řízení na stranu žalovaného navrhl i stěžovatel (manžel JUDr. D. N.), když uváděl, že výsledek sporu může ohrozit jeho oprávněné zájmy, a to nejen zájmy majetkové, kdy případná škoda by byla hrazena ze společného jmění manželů, ale také zájmy morální (otázky cti a dobrého jména).
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 30. 4. 2009, č. j. 10 C 253/2007-102, připustil, aby do řízení na stranu žalovaného přistoupila JUDr. D. N., nepřipustil však přistoupení stěžovatele. Dle odůvodnění napadeného usnesení stěžovatel neprokázal právní zájem na výsledku sporu.
Žalobce, JUDr. D. N. i stěžovatel usnesení soudu prvního stupně napadli odvoláním. Stěžovatel v odvolání zejména uvádí, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nutnosti prokázání dotčení práv a zájmů vedlejšího účastníka. Dle stěžovatele ustanovení §93 odst. 1 občanského soudního řádu zmiňuje pouze právní zájem na výsledku sporu, přičemž účelem vedlejšího účastenství je pomoc (ve sporu) některému z účastníků. Dle stěžovatele je však evidentní, že má zájem na výsledku řízení. Výsledek řízení totiž může ohrozit nejen jeho majetkové zájmy, ale také jeho čest a dobré jméno.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2011, č. j. 15 Co 359/2009-126, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud v odůvodnění uvádí, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení je dán tehdy, jestliže neúspěch jím podporovaného hlavního účastníka ve sporu by měl nepříznivý dopad do jeho právní sféry. V posuzované věci dle odvolacího soudu z vylíčení rozhodujících skutečností vyplývá, že žalobce zakládá žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení na skutkovém tvrzení, že žalovanému bylo na úkor konkursní podstaty úpadce poskytnuto plněni z neplatné dohody o provedení práce, přičemž důvod neplatnosti těchto právních úkonů je spatřován výhradně v protiprávním postupu JUDr. D. N. jako dřívější správkyně konkurzní podstaty úpadce. Odvolací soud uvádí, že došlo-li by k vyhovění žalobě, byl by přímým následkem takového rozhodnutí vznik odpovědnostního vztahu mezi žalovaným a JUDr. D. N. Jestliže tedy JUDr. D. N. uvádí, že pro žalovaného nepříznivým rozhodnutím by došlo ke změně jejího právního postavení spočívající v možném vzniku odpovědnostního vztahu, lze z této skutečnosti dle odvolacího soudu dovodit, že byl prokázán její právní zájem na výsledku sporu. Tento závěr však odvolací soud dle svého tvrzení nemůže učinit v případě stěžovatele, neboť případné nepříznivé rozhodnutí proti žalovanému nemůže vyvolat jakoukoliv změnu v jeho právním postavení. Ze skutečnosti, že případná škoda by byla hrazena ze společného jmění manželů, lze dle odvolacího soudu dovozovat nanejvýš zájem hospodářský, nikoliv však zájem právní. Stejně tak dle odvolacího soudu nelze právní zájem na výsledku řízení dovodit ani ze zájmu stěžovatele na ochraně cti a dobrého jména, kdy odkazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2036/08 dotýkající se nepřípustnosti extenzivního výkladu ustanovení §93 odst. 1 občanského soudního řádu. Odvolací soud uvádí, že citový a morální zájem vedlejšího účastníka na tom, aby rozhodnutím ve věci nebyla jeho rodině způsobena újma na uvedených hodnotách, nelze zaměňovat s právním zájmem na úspěchu některé ze stran ve sporu.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními obecných soudů Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadených usnesení je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Soud prvního stupně v napadeném usnesení uvádí, z jakého důvodu nepřipustil přistoupení stěžovatele do probíhajícího sporného řízení, přičemž na základě správného a podrobného odůvodnění bylo toto usnesení potvrzeno také usnesením soudu odvolacího. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy nijak nepochybily, když nesouhlasily s tvrzením stěžovatele, že s ohledem na případné negativní majetkové a morální následky nepříznivého rozhodnutí proti žalovanému je dán jeho právní zájem na výsledku řízení. S těmito závěry se Ústavní soud ztotožňuje. Ústavní soud se k otázce zkoumání právního zájmu na výsledku řízení již dříve zabýval. V nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 2036/08 uvádí: "Ústavní soud připomněl, že pojem "právní zájem na výsledku řízení" není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné." Ústavní soud se ztotožňuje s těmito závěry, jakož i s tvrzením obecného soudu, že stěžovatel má na výsledku zájem nanejvýš hospodářský, nikoliv však právní.
Z těchto důvodů lze rovněž konstatovat, že nedošlo ani k zásahu do práv garantovaných čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ani do práv garantovaných čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 11. odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele, zmíněné otázky posoudily odlišně od stěžovatelova přesvědčení a svá právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2011
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu