ECLI:CZ:US:2011:1.US.2053.11.1
sp. zn. I. ÚS 2053/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, čj. 5 As 59/2010 - 126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 12. 7. 2011 doručeno podání, původně adresované Městskému soudu v Praze, které si stěžovatel sepsal sám a z jehož obsahu vyplývá, že se v podstatě jedná o ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Proto Městský soud v Praze postoupil toto podání Ústavnímu soudu.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda splňuje formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2002, nejméně 47 ústavních stížností, z nichž více než 10 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z celé řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že byl opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti a o nutnosti zastoupení advokátem.
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace zafixovaly v paměti stěžovatele poznatek, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu