ECLI:CZ:US:2011:1.US.2410.10.1
sp. zn. I. ÚS 2410/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Š. Š., zastoupeného JUDr. Karlem Mikuláškem, advokátem se sídlem v Brně, Biskupská 4, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. června 2010 č. j. 61 C 163/2006-186, za účasti Městského soudu v Brně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2010, stěžovatel brojil zejména proti hodnocení svého zdravotního stavu, jak jej provedl Městský soud v Brně v řízení o zaplacení finanční částky v souvislosti se škodou na zdraví, která stěžovateli vznikla při výkonu zaměstnání. Ve vztahu k odvolacímu řízení se stěžovatel dále domáhá "zrychlení". Dne 7. 10. 2010 byla do spisu (bez výzvy Ústavního soudu) doplněna plná moc udělená JUDr. Karlu Mikuláškovi, advokátovi.
Ze samotné ústavní stížnosti a z připojených příloh plyne, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. června 2010 č. j. 61 C 163/2006-186 bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele v prvním stupni a že proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Dále stěžovatel uvedl, že odvolání ve věci skutečně podal, což doložil kopií odvolání datovanou dne 16. 8. 2010.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Stěžovatel podal ústavní stížnost souběžně s odvoláním (ačkoliv ústavní stížnost je datována 21. 8. 2010, doručena Ústavnímu soudu byla 17. 8. 2010). Z uvedeného plyne, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. "Vyčerpáním" se v tomto kontextu rozumí nejen samotné formální podání opravného prostředku, ale i dosažení rozhodnutí o tomto opravném prostředku. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost je předčasná, neboť o jeho věci budou dále rozhodovat obecné soudy na základě řádného opravného prostředku, případně i mimořádných opravných prostředků.
Pokud stěžovatel podal ústavní stížnost s cílem "zrychlit řízení", tedy proti tzv. jinému zásahu veřejné moci, spočívajícímu v průtazích v řízení, postačí toliko konstatovat, že průtahy v odvolacím řízení v době podání ústavní stížnosti, vzhledem k uvedenému souběhu, ještě objektivně ani nastat nemohly. Ústavní stížnost v žádném případě nemá charakter preventivního nástroje ochrany před průtahy do budoucna.
Lze uzavřít, že stěžovatel se tedy k Ústavnímu soudu bude moci obrátit, pokud bude nadále shledávat porušení svého základního práva, po vyčerpání řádných i mimořádných opravných prostředků, které má k dispozici.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, na základě aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele pro nepřípustnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. 2. 2011
Ivana Janů v. r.
soudce zpravodaj