ECLI:CZ:US:2011:1.US.2528.11.1
sp. zn. I. ÚS 2528/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Ř., zastoupeného JUDr. Věrou Soldánovou, advokátkou se sídlem Brno, Orlí 14, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2011, čj. 49 Co 390/2009 - 245, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 25 P 33/2006, vydaný v řízení o návrhu stěžovatele na zvýšení výživného podaného proti svému otci. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčen, že Krajský soud v Brně se dopustil řady pochybení, zejména procesních vad.
I když odvolací soud zčásti vyhověl stěžovatelově odvolání, přes podrobně a pečlivě provedené důkazní řízení neaplikoval všechny zásady pro určení výživného, vyplývající z ustanovení §85 odst. 2, §96 odst. 1 a §99 zákona o rodině. Odvolací soud nepřihlédl ke skutečným příjmům povinného a k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku, k vysokým investicím do podnikání, k jeho způsobu života a životní úrovni. Neprovedl důsledné srovnání okolností důležitých pro určování výživného v době dřívějšího rozhodování rozhodnutími Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Krajského soudu v Českých Budějovicích, se změněnými okolnostmi v době nového rozhodování.
K zásadní změně na straně stěžovatele došlo zahájením vysokoškolských studií v září 2010. Stěžovatel studuje dvě vysoké školy, u obou má splněny všechny předepsané povinnosti a ukončené první ročníky. Žije ve skromných poměrech s matkou a babičkou, matka má pouze příjmy z pracovního poměru.
Z připojeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně byl, ve výroku o výživném, změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 6. 2006, čj. 9 Nc 225/2003 - 335, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. 7 Co 1591/2006, tak, že výživné otce MUDr. J. Ř. na zletilého stěžovatele bylo zvýšeno od 1. 1. 2008 na částku 6.500,- Kč měsíčně. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni účastníci řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná pouze částečně a změnil rozsudek městského soudu tak, že za dobu od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 určil výživné otce pro stěžovatele ve výši 5000,- Kč měsíčně a od 1. 1. 2008 do budoucna výživné zvýšil na 8.000,- Kč měsíčně. Dalšími výroky rozhodl o výši nedoplatku výživného a zamítl návrh stěžovatele, pokud požadoval výživné vyšší. Přihlédl zejména k tomu, že naposledy došlo k úpravě výživného v roce 2006, kdy byla vyživovací povinnost otce ke stěžovateli stanovena částkou 5.000,- Kč měsíčně. Odvolací soud se podrobně zabýval rozborem příjmových a majetkových poměrů matky i otce stěžovatele, na které lze jen odkázat, protože se jedná o skutečnosti, které jsou všem účastníkům řízení známy. Stejně tak se zabýval i současnými poměry stěžovatele a zhodnotil i nově mu vzniklé náklady v souvislosti s vysokoškolským studiem i jeho zájmovou činností.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v nespokojenosti stěžovatele s výší výživného, které mu obecné soudy přiznaly, což se promítá do polemiky s právními závěry odvolacího soudu. Tím tak staví Ústavní soud do postavení jen další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy, protože směřuje k tomu, aby Ústavní soud přezkoumal závěry odvolacího soudu o přiměřené výši výživného pro stěžovatele. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR). Jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech.
Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností rozhodnutí odvolacího soudu a zjistil, že se věcí důkladně zabýval, správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o rodině a občanského soudního řádu. S argumenty stěžovatele se přesvědčivě vypořádal. Ve věci nebylo shledáno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v §96 zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, např. ve smyslu přepočítávání výše výživného stanoveného obecnými soudy.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu